Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Výroční inscenace ’68 v režii J. A. Pitínského rozehrává imaginaci dvou-generačního střetu

Z tiskové zprávy HaDivadla citujeme: 

HaDivadlo jako třetí hlavní premiéru sezonního cyklu Věčný návrat – Krize budoucnosti uvede již 3. máje kolektivní inscenaci s názvem ’68.

Inscenace v dynamickém kontrastu (sebe)reflektuje výročí 50 let od dění roku 1968 – jako střet dvou generací (otců a synů), politických směrů
(západní a východní zkušenost) i jako setkání fenoménu osobní paměti s citovanou, převzatou „pravdou“ o minulosti, o módách mládí,
strnulosti „stáří“ a hledání společné cesty, jak pokračovat v „budoucnosti, která již nebude“.

Autorský scénář se inspiruje především filmovými, literárním i divadelními díly vrcholu zkoumaného období 60. let a cituje mj. z dvou navzájem protichůdných filmů Číňanka (1967) Jeana-Luca Godarda a Ukradené polibky (1968) Françoise Truffauta. Výsledná
kompozice je nicméně dílem živé tvůrčí souhry hereckého kolektivu, zahrnujícího „rozdělenou“ mladou i starou část souboru.

Kontra-kultura! Teď!

Jako režisér se projektem ’68 na svou někdejší domovskou scénu vrací avantgardista hadivadelní minulosti J. A. Pitínský. Po setkání s jiným klíčovým uměleckým šéfem své historie, Jiřím Pokorným (lednová premiéra Pověření), tak HaDivadlo v sezonním bloku plném „věčných návratů“ přivítalo zpět postavu, pod jejíž autoritou zde v 90. letech vznikly nejradikálnější a nejsvobodnější především autorské kusy. Nad tvorbou formálně „procesem otevřené“ inscenace ’68 se Pitínský setkal se svým mladým „následovníkem“ Matějem Nytrou, současným dramaturgem HaDivadla, a k projektu byl také přizván
architekt a muzikant Milan Nytra, jeho otec (s Pitínským scénograficky spolupracoval např. na Mein Švejk v Divadle Husa na provázku či Trójankách v Městském divadle Zlín) a v úvodní fázi též vystudovaný scénograf Hynek Petrželka, syn Pitínského.

„Tato dvou-generačnost byla pro nás, pro celou formulaci záměrů našeho projektu, od počátku důležitá a funguje v živém vývoji především jako zdroj dalších formálních a významových posunů. Nejde už pouze o to, že se nad reflexí výročí 1968 – které vnímáme spíše jako ,heslo 68‘, ,materiál 68‘, tedy trochu jako vizuální kód, který se snadno zvrátí v číslici 89 – setkávají pouze otcové a synové, tedy v přeneseném smyslu pamětníci a ti, kteří historii nezažili. Společně s Pitínským herci na základě kontrastů vytvořili dvojí hru o různých energiích, o dvojí míře vlastního obtisku či naopak navlečení se do masky dobových kostýmů a (zapomenutých) slov. Vznikla, na zkouškách i ve výsledné podobě, velice imaginativní koláž, kde se tyto nápady, naděje i syrově čisté tematické epizody střetávají a naplňují mnohoznačně komponovaný obraz: obraz jednoho revolučního roku, ,příkladu‘ mladé revolty v podobě Pařížského máje 68, a našeho dnešního vztahování se k mladým dějinám globálně,“ popisuje Matěj Nytra.

K významům dynamického představení dodává: „Nejde v prvním plánu ani trochu o ,historickou hru‘ – výročí 50 let má pro tvůrčí tým i diváky být především výzvou k (sebe)reflektování zjevných paralel a zahlédnutí sebe sama v prostředí zpohodlnělé ,kultury vzpomínání‘, plné nostalgie a bezpečí. Nazýváme to, co inscenace ’68 až magicky říká nejen o minulosti, ale hlavně směrem k budoucnosti, výzvou ke kontra-kultuře! Na rozdíl od pařížských studentů Května 68 spíše říkám: Pas de grève! Activité! – Tedy žádnou stávku! Aktivnost!“

Světová revoluce ’68

Ve spojitosti s projektem HaDivadlo připravuje v květnově nabitém „výročním“ měsíci (hostování na Divadelní Floře Olomouc, spolupráce s festivalem Divadelní svět Brno) také další z cyklu Diskuzí A2, která bude mít za cíl se k odkazu, událostem a dnešní interpretaci dění světově bouřlivého roku 1968 vymezit společně s přizvanými hosty. Diskuze je připravena na 15. května, ve dnech vrcholících připomínek na pařížský studentský aktivismus završený obsazením univerzity v Sorbonně.

Nytra za HaDivadlo říká: „Zrcadlem pro zdánlivý ne/pohyb v evropské společnosti, jejíž obraz zdá se totiž
obdobně rozpolcený, společensky a hlavně politicky rozdělený jako v závěru 60. let – když takovou nadsázku přijmeme – je například aktuální stávka železničních dopravců ve Francii, a v Česku a na Slovensku se momentálně dějí posuny ve vládním taktizování pod neustálým dohledem různě formulovaných demonstrací. Chceme tudíž projektem ’68 – a také celou naší sezonou – zdůraznit, že důležité dějiny (nikdy) nekončí a je také na každém jedinci samotném, jak se ke svému okolí i zkušenostem obtištěným v (národní/evropské) paměti postaví. Zda se uzavře anebo upřímně otevře.“

HaDivadlo – finále 43. sezony

Brněnská scéna chystá pro závěrečné měsíce sezony 2017/18 následně finální, celkem pátou premiéru, jíž bude první adaptace slavného, ale zapomenutého modernistického románu Andreje Platonova Čevengur. Titulu se ujme režisér, filmař a autor Jan Kačena (1984), který s HaDivadlem naopak spolupracuje poprvé. Po setkání s Jiřím Pokorným a J. A. Pitínským takto HaDivadlo pod vedením Ivana Buraje vysílá směrem ke své budoucnosti tvůrce, jehož osobitý surrealistický rukopis bude mít při setkání s formálně vyzývavou předlohou mnoho příležitostí k tvůrčí hře. Jan Kačena se při zpracování nadčasového portrétu střetu politické teorie s tvrdou praxí všednodenních ne/jistot (Čevengur byl napsán v letech 1926–1929 jako až švejkovsky rozporná, syrově-
barvitá reflexe roubování komunismu po VŘSR do prostředí sovětského tradicionalistického venkova) znovu opře mimo jiné o scénografii Matěje Sýkory, který se podílel také na letošní Studiové inscenaci Vojtěcha Bárty K antropocénu, uvedené v březnu.

Soubor HaDivadla se po úspěšném dubnovém představení svých profilových inscenací v mini-přehlídce ve Studiu Hrdinů ukáže v květnu opět i na Divadelní Floře Olomouc, kde se na scéně Moravského divadla odehrají dva hraniční tituly ze závěru loňské a startu aktuální sezony: Ibsenovo drama Eyolf (17. 5.) a adaptace novely o ženské rozpolcenosti Macocha (19. 5.). Závěrem května HaDivadlo přivítá sérii představení z programu 9. Divadelního světa Brno, na jehož dramaturgickém výběru se přímo podílí, mj. loňskou českou premiéru průlomového textu dramatika Wolframa Lotze Pár vzkazů veškerenstvu ze Studia Hrdinů (24. 5.), adaptaci románu Maxe Fritsche Homo Faber Činoherního studia Ústí nad Labem (27. 5.), či slovinský oceňovaný doku-duet Freedom (28. 5.), zpředmětňující skrz prezentovanou návštěvu současné KLDR motto festivalu Svoboda?!

’68

Ať žije kontra-kultura! Teď!

Diskuze, choreografie, monology, bomba. Pařížský máj 1968: vznik a odumírání jedné revoluční buňky. Mládí (v kostýmech) jako nástroj vzpomínky. Nakolik dokáže být generační kolektiv jednotný? Protest jako móda jednoho jara? Politika, image, smrt. Střih!

Druhá část večera začíná: „staří“ herci HaDivadla vzpomínají. Je to autentické? Pravda nebo jen citace z filmu? Souboj o „mou řeč, můj pohled“, besídka individualit a (sur)reálných reminiscencí na revoluční utopie (68/89!). Nejsou však vzpomínky pouze předplacenou frází? Je minulost jen atrakcí, pauzou mezi přítomností a budoucností, která už nebude? Mladá a stará generace: dvě síly, dvě části. Zkušenost a střet východisek. Kdo zvítězí? „Všechnu moc imaginaci!“

Text využívá citace z filmových scénářů Jeana-Luca Godarda a Françoise Truffauta.
Režie: J. A. Pitínský
Dramaturgie: Matěj Nytra
Scéna: Milan Nytra
Kostýmy: Anna Chrtková
Obsazení: Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman j. h., Táňa Malíková, Magdalena Straková j. h., Jan Lepšík, Cyril Drozda, Miloš Maršálek, Simona Peková, MarieLudvíková, Kamila Valůšková, Miroslav Ukul Kumhala a další

Premiéra 3. máje 2018

Více: Anna Stránská; produkce@hadivadlo.cz; +420 724 367 728

Obrazový materiál: https://photos.app.goo.gl/xdl62pyG28Fg7NvD2