Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

„Burčák? Zrádné pití,“ smáli se účastníci Pochodu slováckými vinohrady. Od sklípku ke sklípku jich šly tisíce

Do vyhlášené sklepní uličky Pod Dubňanskú horú se kolem jedenácté hodiny dopolední táhne směrem od Milotic a Dubňan nekonečný had plný rozjívených lidí. Je druhá říjnová sobota, a to znamená, že se moravské Slovácko na den už tradičně přifoukne o tisíce milovníků burčáku a vína z celé republiky i ze zahraničí.

Burčák, který vinařům právě bublá a „praská“ v naplněných demižonech ve vinných sklípcích a už netrpělivě čeká na své zákazníky, je tady teď zaručeně nejvyhledávanější komoditou. A Burčákový pochod mezi vinohrady moravského Slovácka - největší akce svého druhu na jihu Moravy – je tak trochu malé stěhování národů po moravsku.

„Hej, Dave, hoď mi tu flašku, ať si taky cvaknu burčáčku!“ huláká na kamaráda v davu lidí asi dvaadvacetiletý kluk, jehož přízvuk a melodie hlasu rozhodně nenasvědčují tomu, že by se do moravských vinic vydal z některé vesničky v okolí. Vypadá to spíš na Ostravu nebo sever Moravy. Na teploměru 20 stupňů, neúnavné říjnové slunko se opírá do viničných hlav. A zrádný burčák zase rychle stoupá do hlav účastníků tohoto zvláštního, alkoholem protkaného, procesí.

„Burčák je vypitej, sorry, ale támhle už vidím další zásoby,“ odpovídá kluk v kraťasech a nátělníku a radostně ukazuje na první vinný sklípek, který se vynoří v zatáčce poté, co štrúdl burčákových turistů konečně sejde asi půlkilometrový úsek kolem vinic a polí nad uličkou plnou sklepů u Dubňan. Zatímco tři nebo čtyři roky zpátky se tady účastníci pochodu klepali málem v zimních bundách a rukavicích, letos je od notebooků a televizí vytáhlo za burčákem do sklepních uliček v Miloticích, Dubňanech a Mutěnicích na Hodonínsku nádherné babí léto. V tlačenici mezi vinnými sklípky se sem tam ozve kromě snad všech nářečí Čech a Moravy i polština, slovenština nebo němčina.

„Litr a půl bílýho, litr a půl červenýho a dvakrát chleba se škvarkovkou,“ hlásí další svůj požadavek obsluze jednoho z desítek dubňanských sklepů další účastník pochodu. Je mu tak čtyřicet a přijel sem prý s partičkou kamarádů už potřetí z Poděbrad. Dokonce si letos nechali udělat speciální trika s obligátním nápisem „Jaro, léto, burčák, zima“. Takových srdcařů je tady ale víc. Burčákový pochod slováckými vinohrady se stal totiž fenoménem.

Tak to máme za 250,“ spočítá rychle útratu usměvavá mladá vinařka a rozvířelá partička míří zase k dalšímu sklípku. Tam se točí prase na rožni, támhle zase nabízí trdelníky a grilovaný slovenský oštiepok. Burčákový pochod je pro místní vinaře tradičně příležitostí k dobrému výdělku. Den dva před dlouho očekávanou oblíbenou akcí si tak celé rodiny berou dovolenou a rodiče nechávají dokonce výjimečně děti doma ze školy. Je totiž potřeba stihnout vysmýčit sklep, naleštit skleničky a navézt hory plastového nádobí a kelímků na burčák a kávu. Ale taky nastrouhat pytle brambor na bramboráky, nakrouhat zelí na zelňačku, navařit kotle česnečky či dršťkovky, naložit „metráky“ krkovice nebo připravit prasátko na gril. Naloupat hromady cibule ke guláši či si dokonce pohrát s takovou místní specialitou, jako jsou bramborové laty s povidly a mákem, po kterých se vždycky jen zapráší. Na dračku jde ve sklípcích i venku úplně všechno. „Museli jsme se hostům přizpůsobit, ještě před pár lety se tady nedalo sehnat pivo, dnes už ho prodává kdekdo,“ vysvětlují vinaři.

K burčákovému šílenství a ochutnávání místních slováckých specialit vyhrávají u sklípků muzikanti moravské lidovky. Kdo se nestydí, vrhne se do kola. A po pár kelímcích burčáku to jde i tomu, kdo na střední škole zazdil „taneční“.

„Měli jsme obrovský kastrol česnečky a už nemáme skoro nic, to je šílené, ti lidi sní úplně všechno,“ hlásí už před polednem spokojeně prodejkyně oblíbené polévky vonící česnekem, která si rozbila stánek přímo v poli kousek od sklepů. Ze stolků a improvizovaných prodejních pultíků, které vinaři, majitelé sklípků i „cizáci“ nachystali na sobotní den nejen Pod Dubňanskú horú, ale také v Milotických Šidlenách a v Mutěnických búdách, rychle mizí také typické moravské koláčky. Fronta je tu na hory čerstvého chleba s domácím sádlem a osmaženou cibulkou či sladkokyselou okurkou.

Nejvíc se ale přece jen protáčí burčák nebo pravá domácí moravské slivovice a meruňkovice. Kelímek lahodného pití z hroznů? Za patnáct až za dvacet – stejně jako loni.

„Hele, běžte támhle k těm Šabatům, tam maj´senzační burčák! Nejlepší, na jakej jsem tady narazila,“ hlaholí mladá dívka s barevnými vlasy a piercingem v nose a mává čerstvě zakoupenou plastovou lahví toho z červených hroznů. Dvoulitrovka se dá někde koupit i za 120 korun. Pro místní je tady účast téměř povinná, takže je tady dnes snad půlka šestitisícových Dubňan, i když jsou ve městě o víkendu tradiční krojované hody.

Pravidelně se na Burčákový pochod jezdí odreagovat i zhruba desetičlenná partička manažerů a vysokoškoláků z Prahy. „Hele, my jsme někde slyšeli, že se má každej rok vypít tolik burčáku, kolik má člověk krve v těle, aby se to údajně vyměnilo. A to je nějakejch pět až šest litrů? Tak my se to tu snažíme každoročně dodržet,“ směje se sedmatřicetiletý Marek Podolský, který se živí jako ajťák. Z Moravy si prý domů po bouřlivém víkendu přiváží pokaždé nejen pořádnou kocovinu, kterou pak léčí doma silným hovězím vývarem, ale také pár dvoulitrovek s burčákem pro kolegy z práce. „Jen to musíme celou cestu hlídat a upouštět tlak. Když jsme ještě ze začátku nevěděli, co je burčák zač, bouchla nám jedna flaška v autě. Jinak zrádný pití, párkrát už jsem tady usnul na trávníku pod ořechem. Pijete, pijete, pořád nic a najednou odpadnete,“ popisuje nevyzpytatelnost čerstvě zkvašeného hroznového moštu milovník burčáku z moravských hroznů z Čech.

Letos se urodilo, burčáku jsou hektolitry a je krásně sladký. A tak už je kolem poledne Pod Dubňanskú horú hlava na hlavě. Lidé se tu prodírají jeden přes druhého, u každého stánku dlouhá fronta. Jedna dívka ztrácí při zavazování tkaniček mobil, o chvilku později jí jej ale předají provozovatelé jednoho ze stánků, kde jej odevzdal poctivý nálezce. Kolem oběda se sklepní uličkou nese dokonce zvuk sanitky. Přijíždí sem zřejmě pro někoho, kdo neodhadl sílu burčáku a nejspíš trochu „sladké šťávičky“ přebral. A stejné je to i v sousedních Mutěnicích, kde jsou v ulicích, na parkovištích i přímo v Mutěnických búdách naštosované desítky zájezdových autobusů s poznávacími značkami z celé republiky. Řidiči pokuřují venku, čekají na své osazenstvo a nestačí se divit, jak se takový proud burčákových turistů do malé vesničky na moravském Slovácku vejde.

Langoš, burčák, klobása, burčák, bramborák, burčák, tlačenka s cibulí, štamprle slivovice a zase burčák. Menu na sobotní odpoledne je pro většinu účastníků jasné. „My jsme si letos zašli asi třináct kilometrů. Nejdřív jsme šli přes kopec z Dubňan pěšky do Mutěnic a potom zase zpátk. Příjemná procházka, skvělý burčák – a k tomu všechny ty dobroty. Co jsme ochutnali? Snad všechno. Maso z grilu, sýry, francouzskou palačinku, kukuřici, trdelník, tu vaši krajovou bramborovou latu s povidly a mákem, taky chleba se sádlem a s cibulí, kterého si manžel jindy doma ani nevšimne. Ale při tom úžasném pohledu na vinohrady všechno nějak líp chutná. A, samozřejmě, že jsme si všude dávali burčák. Hodně burčáku,“ popisuje Lýdie Marounová z Podkrkonoší, která si na druhý říjnový víkend s manželem tradičně zarezervuje už tři měsíce dopředu nějaký příjemný vinařský penzion v okolí Mutěnic. S sebou si letos z jihu Moravy určitě odvezou na sever republiky nejen sladký mok, který je mezistupněm ve výrobě vína, ale zaručeně také nějaké Rulandské, Veltlín či milerku, kterou mají rádi. „Jediné, co mi vadí, jsou ty kolotoče a stánky s oblečením. To na vinařskou akci nepatří,“ myslí si.

Nohy letos pěkně bolely také místní hospodské. Třeba v hostinci U Horáků v Jarohněvicích na okraji Dubňan, která je přímo na trase, museli vyprahlým účastníkům pochodu otevřít nejen hospodu a venkovní posezení, ale také salonek. Narváno je u nich od rána, i když tady burčák vůbec neprodávají. „Je nádherně, takže se točí jedno pivo za druhým. Letos jsme na pochod udili klobásy, nabízíme klasický guláš a gulášovou polévku, naložili jsme utopence a napekli také sladké trubičky se sněhem a cup cakes,“ vyjmenovávají zdejší hostinští, co v tomto ročníku pro účastníky vyhlášeného pochodu od sklípku ke sklípku připravili. A když není burčák, padne kromě piva sem tam i nějaký ten panák tvrdého alkoholu.

Nápor v Mutěnicích, kam se po celý den přesunuje část návštěvníků sklepní uličky Pod Dubňanskú horú, začíná konečně ustávat až se setměním. Na své si teď přichází zase místní taxikáři. Noc je ale ještě mladá, a komu se z pochodu za burčákem domů nechce, ten večer „zapadne“ do některého z místních sklípků, kde zábava, popíjení a pojídání škvarků a místních specialit pokračuje až do pozdních nočních hodin.

„Letos mě ten burčák pěkně prohnal. Myslel jsem, že po těch šesti kelímcích ani nedoběhnu domů. Ale nakonec jsem to stihl,“ podal se smíchem v hlase úsměvnou historkou asi pětadvacetiletý místní mladík, který z pochopitelných důvodů nechtěl uvést jméno. „Joo, burčák je nejen zrádný na pití, ale taky pěkně protahuje střeva. A já jsem měl včera navíc tatarák,“ uzavřel s tím, že ani tak na burčák nezanevře, a že se na něj mezi sklepy příští rok vypraví s kamarády stejně zase...