Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Depozitář v Moravském Krumlově skrývá zapomenutý poklad: Malované selské truhly z Mohelna

Oplakávané turistické lákadlo ze zámku v Moravském Krumlově – Muchovu Slovanskou epopej - by už brzy v jeho prostorách mohl vystřídat jiný návštěvnický trhák. Poté, co fenomenální dílo o životě Slovanů, které sem ročně přitahovalo až 30 tisíc návštěvníků a muselo před 7 lety na „příkaz shora“ městečko opustit, se v tamním depozitáři vyloupl staronový, neméně zajímavý skvost. Totiž vzácný kobaltově modře malovaný selský nábytek z nedalekého Mohelna.

Téměř dvě stě let stará mistrovská fortelná práce přetavená do kolekce šatních skříní, malovaných truhlic, postele s nebesy, polic na zavěšení nádobí či dětské kolébky s květinovým motivem z kdysi tak proslavené mohelenské dílny čeká v depozitáři muzea už jen na to, až jí město připraví vhodný prostor pro expozici. Ta by se mohla do 2 let objevit na krumlovském zámku. Jeho jižní křídlo, část arkádového nádvoří a zámecká věž prochází právě nyní rekonstrukcí za 119 milionů korun.

Když poslední srolované plátno Muchovy Slovanské epopeje opouštělo za vypjaté atmosféry plné emocí Moravský Krumlov na Znojemsku, mnozí místní patrioti plakali. Jako by tušili, že se slavné dílo světoznámého malíře Alfonse Muchy už do jejich Krumlova nikdy nevrátí. Městečko, do té doby známé právě díky fenomenálnímu Muchovi, se najednou téměř kompletně „vylidnilo“. Turisté ztratili důvod, proč by zdejší chátrající zámek měli vyhledávat a cestovat sem klidně i přes půl Evropy. A to i přesto, že je okolí Moravského Krumlova největším pohřebištěm nejstarších zemědělců ve střední Evropě a jsou zde stovky nalezišť rohovce, ze kterého se v pravěku štípaly kamenné nástroje.

Řada místních podnikatelů v příštích letech zkrachovala. Teď ale svitla naděje, jak Krumlov znovu zatraktivnit a přilákat sem opět tisíce návštěvníků. Depozitář Městského muzea totiž skrývá zapomenutý cenný skvost, o kterém veřejnost nemá téměř tušení. Totiž specifický malovaný lidový nábytek s květinovým dekorem ve čtvercových či obdélníkových polích, který je dokladem fortelnosti mistrů truhlářského řemesla z nedalekého Mohelna. Věhlasu se unikátnímu malovanému nábytku dostalo po roce 1800, kdy se na něm začala objevovat signatura mistra Johana Buriana.

Pamětníci uvádějí, že v dobách největší slávy řemesla jezdilo z Mohelna až deset povozů denně, které rohové lavice a truhly se specifickým dekorem a výrazně modrým zabarvením dřeva vozily na jarmarky a výroční trhy na Hanou, do Kyjova či Bzence a dokonce až do vzdálené Plzně. Malovaná truhla, to byl kdysi základ každé domácnosti nejen na vesnici. Ukládaly se do ní totiž krojové součásti, ale také modlitební knížky, růžence a další cennosti. Do nové domácnosti si ji pak většinou nevěsta odnášela s sebou.

„Jak je takový nábytek vzácný? A kolik ho ještě mezi lidmi může třeba v Mohelně a na Moravskokrumlovsku být?“ ptám se muzejníka Martina Kuči, který starodávný lidový poklad střeží v depozitáři, než pro něj město najde adekvátní prostor pro vystavení. „Je velmi vzácný a také vysoce ceněný. Myslím, že mezi lidmi to určitě je, ale u nás v muzeu se žádný nový kus neobjevil celá desetiletí. Tuhle kolekci asi jedenácti kusů mohelenského nábytku dal do kupy ještě Josef Kaufman, někdejší kurátor sbírek. To bylo ale někdy po válce. Od té doby nic,“ říká Martin Kuča, který pochází z rodu kronikářů ze Strážnice. Místní lidé jsou si podle něho zřejmě moc dobře vědomi, že mají doma vzácnou starožitnost. A že cena takového nábytku – a nejen ta, která se dá vyčíslit penězi - pro sběratele s věkem jen poroste. A tak si možná vzácný doklad minulosti a života našich předků nechávají na horší časy…



Celý rozhovor s Martinem Kučou

Na malovaný nábytek z Mohelna se téměř zapomnělo. Byla tahle dílna před dvěma sty lety jediná na Moravě a v Čechách?
Bylo jich víc, jen v Mohelně samotném bylo dílen několik, stejně tak v okolních vesnicích. Například v nedalekých Lhánicích byla truhlářská dílna také. Mohelnický nábytek je ale naprosto specifický a velmi dobře se proto prodával. Třeba ten ze Lhánic má mnohem jednodušší dekor, i když jej vyráběl žák vyhlášeného mistra Buriana z Mohelna.

Čím je mohelenský nábytek tak jedinečný? Tou sytě modrou barvou nebo typickým květinovým dekorem?
Jednak tou sytě modrou barvou dřeva, která má kobaltový, ultramarínový nebo až indigový nádech, jednak svým specifickým, typickým dekorem, jehož základem je váza s květinami. Květinový motiv je vždy umístěný do čtvercového nebo obdélníkového pole a celé ho vyplňuje.

Co ty kresby a výrazné barvy vlastně symbolizují? 

Podle doktora Lysáka, který se mohelenským nábytkem zabýval, je modrá ultramarínová, indigová nebo též kobaltová modř vnímaná jako voda, vzduch a nebe. Jablíčka, tulipány, kopretiny a růže symbolizují v dekorativním motivu mohelenského nábytku život. A slunce, to je životadárná síla. Právě práce Johana Buriana, za jehož působení dosáhl mohelenský nábytek obrovského věhlasu a fortelnosti, jsou mistrovská díla, která se vyznačují bohatými ornamenty a jsou na první pohled poznatelné. Ta výroba byla ve své době velmi pokročilá. A jeho práce skutečně jedinečné.

Dochovala se nějaká jeho signatura? Podepisoval si svou špičkovou práci?
Ano, třeba na spodní části víka truhel se objevuje olůvkem nápis „Johan Burian, Majstr stolařsky z Mohelna. Léta Páně 18…“. Svůj monogram J. B. vkládal i do stylizovaných jablíček. Stejně tak signovali nábytek i další mohelenští mistři, s jejich příchodem se truhlářské řemeslo v Mohelně rozrůstalo a získávalo na věhlasu. Burianova dílna byla však asi nejznámější a za jeho éry nastal velký boom malovaného nábytku. Ten Burianův navíc perfektně vyhovoval potřebám a vkusu tehdejších lidí. Distribuční síť se postupně rozšiřovala, existuje záznam i o tom, že se mohelenský nábytek vezl povozem na severní Moravu a dokonce až do Plzně, takže jej možná měli v oblibě i měšťané. A vozil se i na trhy na západní Slovensko.

Co vše se v Mohelně v dílnách těchto mistrů před dvěma sty lety vyrábělo? 

Vyráběly se zde především malované truhly, dlouhé závěsné police na nádobí, postele – dokonce i postele s nebesy, lavice včetně těch rohových, stoly, židle, drobné almary do rohu místnosti, méně pak velké šatní skříně. V naší kolekci máme nějakých 11 kusů mohelenského malovaného nábytku, takovou raritou je velmi zachovalá dětská kolébka z roku 1869. A máme tu dokonce i postel s nebesy.

Kdo v těch dílnách tehdy pracoval? To malování vypadá spíše na ženskou ruku…
Podle dochovaných pramenů malovaly v některých dílnách za plat i ženy. V dílně vždy pracovalo několik tovaryšů a učedníků. Zajímavé je, že se malovalo ručně, bez předlohy. Základní obrysy celé té kompozice se přenášely na podklad pomocí prášku, kterému se říkalo havraní stříbro. Ze vzoru propíchaného na tvrdém papíře. Kvality dekorů z dílny Burianů ale nikdo jiný nedosáhl.

Jakou nejstarší věc v kolekci malovaného nábytku z Mohelna v depozitáři v Moravském Krumlově schraňujete?
Je tady truhla s nápisem 1838 Mohelno, postel je z roku 1832, skříň z roku 1839. Rozmach malovaného nábytku z Mohelna se datuje někdy kolem roku 1800 a pokračovalo to do 20. století, kdy to utichlo. Těch stop po tom pak moc není. Ve 2. polovině 19. století se v tomto městečku, kde byli kromě truhlářů i tkalci, kováři, bednáři, koláři a další řemeslníci, uvádí až 7 mistrů truhlářů s tovaryši. Rody bývaly často spřízněné, bývalo zvykem, že si tovaryš vzal po vyučení mistrovu dceru. A velkou raritou jsou v našem muzeu i zápisy v inventárních knihách, kde jsou jednotlivé kusy nábytku z Mohelna ručně a velmi precizně nakreslené perem a také detailně popsané. To už se v dnešní počítačové době vůbec takto precizně nedělá.

Čím se u mohelenského nábytku dosahovalo toho vysokého lesku?
Opět zmíním doktora Lysáka, který ve své studii uvádí, že se k tomu používal makový olej.

Dá se vůbec vyčíslit hodnota takového nábytku?
Těžká otázka. I když donesete nález mincí, dají vám 10% z hodnoty kovu, ne skutečné hodnoty toho nálezu. Další věc – jak vyčíslit historickou hodnotu věcí? Kdo to objektivně zhodnotí, to nevím. Nikdo z nás nejsme soudní znalci ani odhadci a najímat si na to někoho je zbytečně drahé.

Kde se na jižní Moravě mohou lidé s malovaným nábytkem od mohelenských mistrů ještě potkat? Vím, že jednu truhlu mají v muzeu v Břeclavi…
Něco je v Moravském zemském muzeu v Brně, ve Znojmě a z pozůstalosti spisovatele Viléma Mrštíka je nějaký kus tohoto nábytku také v Kloboukách u Brna.

Jak je region Moravskokrumlovska zajímavý? Proč by sem turisté měli přijet?

Je nadregionálně zajímavý, to je stará sídelní oblast, která byla od Doby kamenné nepřetržitě osídlená lidmi, a to i díky dobrým přírodním podmínkám. Proslavila se po celém světě blízkou přítomností krumlovského lesa s vydatnými zdroji rohovců. Odtud se pak tento kámen, ze kterého se štípaly kamenné nástroje, dostával v pravěku do celé střední Evropy. Další unikátní věc – ve Vedrovicích se nachází největší pohřebiště nejstarších zemědělců ve střední Evropě. Je tam i malé muzeum.

Takže kam se kopne, tam se něco najde? Vy jste tady jako archeolog asi jako liška v drůbežárně, že?
Dá se to tak říct, je to tady velmi bohaté. Hledám s detektorem kovů občas po pracovní době. Nebo mě někdo osloví, že našel něco na půdě, na zahradě, na poli, a tak se tam jedu podívat. Musíme jako muzejníci zajišťovat i sbírkotvornou činnost. Na druhé straně jsme malé muzeum a nemáme licenci na provádění archeologických výzkumů, takže pokud se něco objeví, musím kontaktovat nejbližší pracoviště, což je Brno či Znojmo.

Oblast kolem Krumlova je ale velmi zajímavá a krásná i z přírodního hlediska…
Ano, na Krumlovsku jsou zajímavé tzv. rokytenské slepence, často do červena zabarvené. To je způsobeno tím, že obsahuje železnou rudu. Takže jsou tady nádherné vycházky údolím říčky Rokytné směrem na Ivančice i na druhou stranu. Krumlov je položený v kotlině, kolem jsou skaliska. A další tip na krásný výlet je jizba v Petrovicích, což je chalupa s doškovou střechou.

Město nemohlo tehdy proti odsunu Epopeje nijak bojovat. Na zámku jsou sice nějaké výstavy, ale jak moc je ta ztráta Muchova díla citelná v návštěvnosti?
Opravdu radikálně, i když třeba teď běží do konce října v Knížecím domě výstava Lichtenštejni. Moravský Krumlov byl totiž sídlem druhorozené větve rodu po celá staletí. Když byla na zámku vystavená Slovanská epopej, byla návštěvnost nějakých 30 tisíc lidí ročně, dnes je to sotva pár tisíc. Spousta živnostníků zkrachovala, problémy měly hotely, restaurace, občerstvovny pro turisty. Teď Krumlov zase trochu ožívá i díky studentům. Podle mě to bylo před těmi sedmy lety naprosto zbytečné.

Navíc s přesunem Epopeje do Prahy nesouhlasil ani John Mucha, vnuk slavného malíře…
Není to v pořádku, ta plátna se stále rolují a to jim škodí. Tady není moc atrakcí, v Praze muzeum Alfonse Muchy mají, takže ji v Krumlově klidně mohli nechat. Navíc máme dopis vdovy paní Muchové, kdy nám děkovala, že tady bude toto dílo uveřejněné, že se o Epopej pěkně postaráme. Byla to škoda, to malé městečko najednou ztratilo na atraktivitě.

Pokud by se ten nyní pečlivě střežený malovaný „poklad“ nakonec na zámku nevystavil, máte nějaký záložní plán? Kam se na malovaný nábytek mohou turisté přijet podívat?
Moc rád bych, aby měl mohelenský nábytek svou expozici právě na zámku, který se nyní opravuje. Pokud ale tato varianta neklapne, je tady ještě další možnost - vytvořit expozici s tímto cenným nábytkem v Knížecím domě.

Do jaké doby by Krumlov mohl mít další atraktivní turistické lákadlo?
Velmi rád bych to viděl v ideálním případě zhruba za dva roky. Lidé vlastně vůbec netuší, jaký řemeslný skvost tady máme…

Autorem použitých fotografií je Martin Kuča.