Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

O Modrých šaldorfských sklepích na dně moře, kam nikdy nechoďte na Kravák „na jehlách“

V Novém Šaldorfu a v Dobšicích na Znojemsku mají působivý unikát. Totiž vinné sklípky vyhloubené v pískovci. Nikde jinde na jihu Moravy a možná ani na světě takové nenajdete. Před miliony let totiž jižní Moravu pokrývalo moře. A když v třetihorách naposledy ustoupilo, zaúřadovali za ty stejné miliony let na někdejším písčitém mořském dně šikovní moravští vinaři. Zapomeňte tady ale na klasické zděné sklepy s klenbou pokrytou prastarou černou plísní. Zdejší vinaři totiž využili desítky metrů dlouhé labyrinty ukryté hluboko v zemi, které v těchto dvou vesnicích vznikly hloubením při těžbě písku. Přímo v namodralém jemném pískovcovém sedimentu teď nabízí degustace svých lahodných vín – třeba už těch Svatomartinských…

Ti progresivnější z nich totiž tyhle výjimečné, unikátní prostory, které za socialismu sloužily zemědělcům jako sklady zeleniny a brambor, sugestivně nasvítili, založili v nich své vinné archivy a nakoupili sem sofistikované italské kávovary i ligotavé sklenice na stopkách s vypískovanými logy vinařství. Některé sklepy, kterým se v Novém Šaldorfu říká Modré – právě podle namodralého třetihorního pískovce - jsou staré i 400 let. Ty mladší mají třeba 150. Ve vyhlášené sklepní uličce, která je památkově chráněná a tvoří jeden z největších sklepních souborů na Moravě vůbec, jich tu najdete téměř dvě stovky. Kdyby vás ale snad v průběhu čtení napadlo si tady nějaký sklípek koupit a začít sem vozit zájezdy Pražáků na vinné degustace, připravte se na to, že budete muset sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Zdejší sklípky se totiž prodávají i za mnohamilionové sumy. Moravské vinařství totiž už pár let zažívá své zlaté časy. Víno je trend, móda a žádána komodita. A správně zacílený marketing dělá své.

Asi před třemi lety jsem v Novém Šaldorfu v jednom z pískovcových sklepů také byla. Vybavuje se mi, jak jeho majitel Kamil Piálek cvakl tehdy klíčem v masivních dveřích, jak se dveře se skřípotem otevřely a jak jarní paprsky okamžitě ulpěly na nádherném vyřezávaném lisu na víno z roku 1831. Je jedním ze dvou největších lisů v Šaldorfu – jeden z nich tvoří dokonce dominantu zdejšího náměstíčka. Navíc je prý plně funkční. Byla tehdy docela zima, myslím to bylo pár týdnů před chřestovými slavnostmi, které bývají někdy kolem půlky května. V tom sklepě byla ale tak zvláštní atmosféra…!

„Heleďte, skočte se zatím podívat dolů do sklepa a já tady najdu nějakej hadr na utření stolu, ať se k němu vůbec můžeme posadit,“ nabídl mi tehdy majitel unikátního sklípku, který se tam chystal gruntovat po zimě. Ve sklípku, kterému říkal „továrna na radost“ a s oblibou to několikrát zdůraznil. Jako holka z vesnice na moravském Slovácku, kde má bečky s vínem každý děda, jsem v životě viděla už pár vinných sklípků, které měly příběh. Taky těch, kde vinaři vybudovali wellness, obří školicí místnosti na firemní teambuldingy či degustační místnosti s obkladem a luxusními stoly ze „západního Německa“.

V tomhle zvenku nenápadném sklípku v Šaldorfu mi ale úplně spadla brada. Bodovkami podsvícená zákoutí vydloubnutá ve stometrovém, čtyři sta let starém pískovcovém labyrintu s akátovými a dubovými sudy, kde zrovna zrál Veltlín a Chardonnay, mě úplně dostala. „Tak toto jsem v životě neviděla, to je paráda!“ blekotala jsem si tehdy sama pro sebe v pološeru. V nejprudším místě sestupu do útrob sklepa s písečným podložím a sklonem tak 30 stupňů mi jen blesklo hlavou, že nápad vzít si na jeho prohlídku dvanácticentimetrové jehlové podpatky nebyl zrovna z těch nejlepších.

„Takže k vám na degustaci jedině v botaskách?“ houkla jsem z hlubiny na zemědělského inženýra, když se ke mně po pár minutách nedýchání začala konečně úzkým prostorem shora blížit silueta s baterkou. „No jo, no, tady totiž končilo kdysi moře. Tenhle sklep je nejen celej pískovcovej, ale písek má navíc stejný složení, jako písek u moře. Takže když se vám u nás podaří nabrat si ho trochu do tenisek, můžete pak před sousedkama zamachrovat, že jedete zrovna z Chorvatska,“ smál se tenhle zajímavý vinařský týpek. Když jsem si představila, jak v tomhle sklepě servírují s kolegou v kuchařských rondonech ke svým špičkovým vínům vlastnoručně připravenou kaštanovou polévku, křupavý chřest, brusinkové paté a marinovaného lososa, napadlo mě, kam až se vinařství za těch pár let posunulo od „turků“ v duritkách a kusu bokoviny na omšelém dřevěném prkénku.

„Tady v tom vašem mořském písku se musí v žabkách se skleničkou v ruce v létě krásně filozofovat,“ říkám, zatímco obdivně sleduji působivé nasvícené důmyslných podzemních prostor. Kolem hlavní chodby jsou vyhloubené boční prostory, kde mají tihle vinaři uložené lahve s vínem.

„Taky že jo. My se vůbec nebráníme tomu, aby si po degustaci a po jídle vzali naši hosté sedmičku vína a skleničku do ruky a sešli si jej vychutnávat dolů do sklepa. To bývá hodně zajímavé, většinou jich totiž odsud vyjde dvakrát tolik. A my se pak vždycky s kolegou Jardou smějeme, že zajet si k nám do sklepa je nejlevnější varianta výletu k moři,“ směje se asi čtyřicetiletý vinař.
Nějak si to v tom syrovém chladném dni neumím představit, klima ve sklepě je spíš na pořádný kabát. Je v něm totiž jen 9 stupňů Celsia. „Je tady v podstatě konstantní teplota i vlhkost vzduchu po celý rok. Zkrátka skvělé podmínky pro zrání vín v sudech,“ vysvětloval mi Kamil Piálek.

Nedávno se kolem unikátních Modrých sklepů na Znojemsku strhla pěkná mela. Vinaři si totiž stěžovali, že jim kvůli výstavbě nedalekého parkoviště sklepy praskají a pískovec se začíná drolit pod rukama. Jednomu z nich prý dokonce utržená stropní plotna zavalila vinný archiv nevyčíslitelné hodnoty. „Špatně větráte a provádíte necitlivě stavební úpravy,“ vzkázaly jim pár měsíců zpět přes média úřady. S tím, že sklepy, které mají za sebou radikální přestavbu – tzv. zaklenutí, takové problémy vůbec nemají. Na vině prý může být ale i značné stáří sklepů. A kdovíco ještě – třeba problémy s dešťovkou?
Ještě tady chcete podnikat ve víně? A jsme zase zpátky na začátku. Jestli tedy „zbytečné“ miliony na pískovcový sklípek nemáte nebo víte o lepší investici, zajeďte si do Nového Šaldorfu kousek od rakouských hranic aspoň na víno! Třeba už na to Svatomartinské, jehož lahve se poprvé symbolicky otevřou na svátek svatého Martina. Tedy 11. listopadu přesně úderem 11. hodiny a 11. minuty.

Vinaři ze spolku Šaldorfské sklepy z Nového Šaldorfa-Sedlešovic pořádají ale ochutnávku mladého vína tradičně až první následující sobotu po svatém Martinovi. Letos u historického lisu uprostřed novošaldorfských vinných sklepů proběhne od 16. hodin martinská oslava s proslovem, požehnáním mladých vín, příjezdem Martina na koni a pak už kýženou ochutnávkou. Kdo vydrží první nápor, může se v 17 hodin přesunout do Obecního sálu, kde šaldorfští vinaři chystají kromě Svatomartinského také něco na zub. Často jsou vína k degustaci odebraná z nádob přímo v den konání slavnosti a tedy v různém čase dokvášení. Mimo to ale můžete v některém ze zdejších unikátních pískovcových sklípků ochutnat také místní vinařskou specialitu, za kterou se vyplatí sem zajet – totiž Šaldorfský Kravák.

Sauvignon, který pochází z trati Kraví hora a byl vyroben právě v některém z Modrých sklepů. Ale pozor, nenechte se opít rohlíkem. Za Šaldorfský Kravák může být totiž vyhlášené pouze víno, které splňuje přesně daná dohodnutá pravidla. Stejně jako hrozny, ze kterých se Kravák vyrábí, a také lahev, do které se pak stáčí. Tak, jak se domluvili vinaři ze sdružení Modré sklepy v Novém Šaldorfu. Hrozny na místní vinařský speciálek musí být totiž sklízené při minimální cukernatosti 21 °NM, musí se macerovat 8 až 24 hodin a nechat kvasit bez použití jakýchkoli přidaných kvasinek. Aby mohlo víno nést označení Šaldorfský Kravák, musí dostat aspoň 4 hlasy z pěti. O tom, zda se tak stane, rozhoduje totiž anonymně pětičlenná degustační komise.

Rozhodně se ale za Kravákem do pískovcových sklípků na Znojemsku nevydávejte na „jehlách“, jako jsem to před pár lety udělala já. Mořské dno je totiž zrádné a dvanácticentimetrový podpatek vám do něj zajede jako nůž do másla. Pak vás budou muset z jemného písku tahat dva statní chlapi. Takže nezapomeňte: Základní výstroj vinařského turisty? „Botasky a pořádná bunda! A hlavně silný žaludek,“ vzkazují vinaři…