Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Orchidejové louky, cyklostezky, lyžařské svahy, folklor a „oskorušovica“. Vitajte na rázovitém Horňácku!

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty je přírodní perla, o které ví jen málokdo. Návštěvníkům moravsko-slovenského pomezí nabízí přitom tolik unikátů, že by to vydalo na Guinessovu knihu rekordů.

Málokdo také ví, že se v jejích útrobách skrývá tisíce let starý a zároveň nejrozsáhlejší luční komplex ve střední Evropě s překrásnými, unikátními orchidejovými loukami, vzácnými motýly a brouky, kteří se jinde v republice vůbec nevyskytují. A že je tato oblast v počtu druhů rostlin na metr čtvereční možná nejbohatší na světě. Vědci jich zde totiž objevili rovných sto. Také v lesích na Horňácku se sem tam objeví taková houbařská rarita, jako je super vzácný hřib Dupainův, po kokosu vonící hřib moravský či dokonce lanýž letní, nad jejichž nálezy kroutí hlavou mykologové z celé republiky. A pak sou tady ty bělokarpatské „záhady“, jako třeba Žítkovské bohyně. Kniha o místních vědmách a bylinkářkách, která nedávno rezonovala celou republikou…


Úchvatné přírodní scenérie kopcovité krajiny, oddělující nejzazší kout jihovýchodní Moravy od Slovenska, dotváří malebné dědinky s usedlostmi rozesetými po kopcích. Sem tam tady uvidíte pasoucí se ovečky nebo krávu, sem tam „šílence“ s fotoaparátem na krku, který neváhá vyležet kolo v trávě, aby si na prastaré Vojšické lúce mohl vyfotit vzácné tořiče, které tady ve velkém rostou. Občas narazíte na solitérní planou hrušku, 300 let starou oskoruši nebo majestátní staleté duby.



Kdo na rázovité Horňácko, které tvoří jednu z částí Bílých Karpat, někdy zavítal, nikdy už tuhle malebnou krajinu nedostane z hlavy – a nejspíš už ani ze srdce. Zdejší lidé jsou tvrdé nátury, život tady totiž nikdy nebyl lehký. Oblast je odlehlá od velkých měst, těžce zkoušená byla v minulosti 200 let. Nejdříve Uherská vojska, pak Tataři a Turci, kteří odtud spoustu lidí odvlekli do zajetí. Vojáci za sebou nechávali vypálení vesnice. Dodnes se tyto události tradují v překrásných lidových písních, z nichž vás zabolí u srdce. Když k někomu přijdete na návštěvu, nejspíš vám nabídne „štamprlu“ vyhlášené slivovice. Modré ovoce, jak se tady říká trnkám, ze kterých se téměř na každém rohu destilát pálí, tady lemuje cesty, zahrady i pole. Když se urodí jako letos, větve se pod jejich náporem prohýbají až k zemi. A co víc – už jste někdy slyšeli o legendární horňácké oskorušovici?

Horňácko, to ale není jen oblast devíti obcí se svérázným nářečím, tradicemi, úchvatnými kroji a folklorem a řemesly našich pradědů, které dodnes nevymřely. Třeba košíkářstvím, hrnčířskou výrobou nebo legendárními vyšívačkami. Do kraje, kde vás přivítá Kuželovský větrný mlýn, Suchovské mlýny s řadou mlýnských dvorců ze středověku či památková zóna lidové architektury v Hrubé Vrbce, rozhodně stojí zato vypravit se, ať je jaro, léto, podzim či zima. V červnu na barevné louky plné desítek druhů vzácných orchidejí. V červenci pak za prastarou tradicí kosení luk, v létě na pěší turistiku či v cyklistickém dresu. Na podzim si odtud můžete odnést košík plný hub a v zimě zase zařádit na lyžařských svazích u Nové Lhoty či ve Skiparku Filipov.

„Vy to tady máte to asi hodně rád, že?“ ptám se RNDr. Libora Ambrozka, vedoucího Oddělení péče o přírodu a krajinu CHKO Bílé Karpaty po asi hodině hovoru. Málokdo totiž o své práci dokáže mluvit tak krásně a s takovým nadšením. O Horňácku a kráse Bílých Karpat toho ví bývalý ministr životního prostředí jako ochranář hodně. A taky o tom, co bychom měli dělat, aby se do ochrany krajiny vrátil zase selský rozum. Takové to staré „obyčejné“ moudro našich předků…


Celý rozhovor s RNDr. Liborem Ambrozkem

Bělokarpatské louky jsou tady nepřetržitě od Doby ledové a jsou neuvěřitelně bohaté, kolik tady žije druhů rostlin?
Jsou patrně druhově nejbohatší společenstvo na světě vůbec. Na Čertoryjích i Na Porážkách nad Suchovskými mlýny se našlo na metr čtvereční přes 100 druhů rostlin, což je naprosto neuvěřitelné. Mezi nimi i vzácné orchideje.

Bílé Karpaty jsou známé právě svými nádhernými orchidejovými loukami. Národní přírodní rezervace Čertoryje, kde rostou, je také největší luční komplex ve střední Evropě. Jak je rozsáhlý?
Jen vlastní rezervace má 325 hektarů, s ochranným pásmem 700. Na to navazují louky, celý komplex má 1000 ha.

Jak se dá na Čertoryje a na unikátní Vojšické lúky dostat?
K samotnému kopci Čertoryje vede zelená značka od přehradní nádrže Lučina. Tudy projde i nejvíc turistů, odtud jsou nejlíp přístupné. Název Vojšické lúky se používá pro louky, které vedou z Čertoryjí přes údolí k Malé Vrbce.

Bělokarpatské výhledy jsou úžasně fascinující…
To určitě, z hraničního hřebene je nádherný výhled na louky s rozptýlenými stromy, které máte 150 metrů pod sebou. Solitérní zeleň, to je taky u nás naprosto unikátní. Tady je typické, že jsou tu staleté duby letní, unikátní hrušně plané - polničky, nádherné stromy, některé mají i 200 let. Jsou tam lípy, jeřáby i keře dřínu. Ve vinohradech kolem pak oskoruše, další ze symbolů Horňácka.

Kolik druhů orchidejí tady roste?
Kolem šedesáti druhů, z toho na Čertoryjích je jich až polovina. Velká vzácnost je rozrazil latnatý, krásná modrá kytka, která je v Bílých Karpatech už jen na jediném místě v republice. Naše orchideje ale mají malé kvítky, ne jako ty tropické ve sklenících. Když se ale podíváte na květ kruštíku, tak ji v něm vidíte.

Můžu si na takové louce lehnout na deku, nebo mě ochranáři poženou s pokutou? Jaký je v CHKO vůbec režim? Chodit jen po značených stezkách atd.?
Podle zákona ano, ale když nám tam běhají ze Slovenska stáda daňků a žerou nám ty kytky? Nebo když si vezmete, že na ty louky 2- 3x za sezónu vjede těžký traktor, protože většina luk se kosí strojně, tak pár lidi to snad nezdevastuje. My tam žádné strážce nemáme.

Kam se dají turisté pozvat, aby se orchidejemi mohli pokochat?
Hned na kraji Velké nad Veličkou je nádherné chráněné území Zahrady pod Hájem. Nádherná mozaika, sady, malé loučky, pod lesem orchidejové louky, nad vesnicí kvetou tořiče, naše nejvzácnější orchideje. Stačí jít po zelené značce na kopec Háj, orchideje najdete podle vyšlapaných cestiček. 


Kdy je vůbec hlavní sezóna lučních orchidejí?
Pokud chcete vidět tu barevnost luk, tak ve 2. polovině června. Louky jsou nejkrásnější předtím, než se kosí. Kvetou zvonky, plané mečíky, lilie zlatohlavé koncem června, kosatce. První orchideje začínají koncem dubna, kvetou žlutě a červeně. Hlavní sezóna je koncem května, v půli června kvete nejvýraznější z orchidejí, a to rudohlávek jehlancovitý. Kvete vínově červeně a velmi nápadně. Jsou jich tam tisíce, je to největší populace ve střední Evropě. Je to nádhera, jsou vidět na desítky metrů, jak svítí v té louce. Krásné jsou i plané růže. A je to třeba i jedno z posledních míst v republice, kde žije kobylka zavalitá.

Dá se něco zajímavého na horňáckých loukách objevit i na podzim?
My jsme letos objevili naprostou anomálii. Na Porážkách kvetou v pozdním létě nádherně modré hořce a my jsme tam na hořec hořepník narazili ještě koncem října. Letos je všechno extrémní, bylo sucho, teď jsou mohutnější ranní rosy a kytky kvetou.

Vy tady musíte být jako přírodovědec jako „liška v drůbežárně“. Jste ten blázen, co se vrhá kvůli snímku na zem a bezhlavě fotí?
Taky mám pár takových snímků (smích). On se dnes fenomén fototuristika vůbec rozmáhá, ty orchideje jsou opravdu krásné. Když je sezóna, stačí se podívat na kdejaké vyležené kolo a tam najdete zaručeně orchidej. Lidé sem ale jezdí pozorovat i ptáky.

Další symbol Horňácka – oskoruše, Oskorušové muzeum v Tvarožné Lhotě a teď i Oskorušová stezka. Strom, který málem vymřel, a nyní ho nadšenci obnovují. Jak si jej mají představit lidé, kteří takový plod nikdy neviděli?

Oskoruše je strom našich předků, je to vlastně jedlý jeřáb, takové malé hruštičky. Pochází z jižní Evropy, sem se dostal možná už za Římanů. Lidi si ho sázeli ve vinohradech. Postupně vymizel, i družstevníci tomu hodně pomohli, když se scelovaly pozemky. Nejkrásnější zůstaly v místě, když se jede ze Strážnice na jih. Odhaduje se, že jsou staré 250 až 300 let – jde o nejdéle žijící ovocné stromy u nás.

Pil jste někdy oskorušovici?
Jasně, marketingově to na Horňácku uchopili za správný konec. Můj pohled konzumenta: oskorušovice dobrá, ale švestce se nic nevyrovná. Taky se tu pálí dřínkovice, ale to musí být strašná dřina. 70% toho plodu tvoří pecka. Spíš se z toho dělají kompoty a marmelády.

Další horňácký fenomén je ruční kosení luk. Krásná akce. Kdy na ni můžeme přijet?
Horňácké kosení v Malé Vrbce bývá koncem června. Sejdou se kosci z několika dědin, jde se velice brzy ráno asi kilometr nad dědinu. Zpívá se u toho a hraje. Navazuje to na tradici kosení luk, kdy chlapi kosili, ženské hrabaly. Louky, to byla kdysi obživa. Vojšické pralouky patřily asi sedmi vesnicím. Každý tam měl svůj pruh, protože potřeboval seno na zimu, aby jeho kráva přežila.

Obdivuhodné je, že řadě těch kosců je hodně přes sedmdesát…
Protože ti to ještě s kosou umí, mladí už ne. Ale ono to není tak o síle, spíš o švihu a technice. Ten sedmdesátiletý děda toho může poséct víc, než mladí kluci, kteří to tahají silou a unaví se. Akce je unikátní i tím, že hned vedle jsou květnaté louky s orchidejemi a zároveň odborníci v tom čase nabízí výklad. 


Co když se objedná nějaká skupina i mimo kosení? Provedete je po těch unikátních loukách?
Tradičně to držíme při Horňáckém kosení a při Horňáckých bio dožínkách v srpnu, kdy se dělá exkurze na Zahrady Pod hájem. Navíc ve Veselí nad Moravou je aktivní Vzdělávací informační středisko Bílé Karpaty, ti nabízí exkurze s průvodcem.

Jsou vypsané nějaké termíny?
Ano, ale také si to mohou zájemci objednat. Navíc teď běží i kurzy pro průvodce, takže se snažíme v celých Karpatech vyškolit lidi, kteří jsou schopni odvést tu exkurzi kamkoli. Průvodců budu zhruba 20, seznam bude na stránkách. Mohou se ale obrátit i na nás v CHKO Bílé Karpaty.

Vy ty exkurze také chodíte?
Ano, já i řada mých kolegů. Provádíme třeba i exkurze z vysokých škol. Není problém provést autobus lidí.



Dělá Vzdělávací informační středisko i nějaké programy pro děti?
Dělá úžasné eko výchovné programy pro školy. V Nové Lhotě je Ekocentrum, děcka tam chodí přímo do terénu. Nedávno proběhl krásný eko výchovný program Tajemství louky, kde se učili, jak funguje ekosystém, co tam roste, žije, jak se půda tradičně obhospodařuje.

Tohle děcka musí bavit!

Řadu z nich určitě jo, jsou nadšené. Je důležité, aby si děcka na to mohly sáhnout, aby si tou síťkou toho motýla sami chytili. Děcka z města takovou činnost neznají. A program se jim ušije na míru.

Meteorologové říkají, že u nás už je místo mírného pásma subtropické. Souhlasíte?
Letními teplotami a suchem ano, tak jak na Jadranu. Problém je, že tady jsou pořád ty mrazy, zatímco tam v zimě prší. Tady je spíš jakási podivná kombinace vnitrozemského a subtropického klimatu. Lidi sice mají fíky na zahradě, ale ty jim vždycky přes zimu zmrznou a pak znovu obrazí.


Myslíte, že to k tomu dojde?
Bez těch mrazů to tady asi nebude. Ale hodně je to poznat na zvířatech, ještě před pár lety kudlanka nábožná byla velká exotika. Byla na Pálavě nebo na vátých pískách okolo Bzence a dneska ji potkáte na Valašsku, na Kopanicích. Pavouci se šíří, na Pálavě se nově objevila až deseticentimetrová Kobylka sága. Šíří se některé druhy motýlů i teplomilných ptáků, třeba vlha pestrá. Před pár lety se daly počítat na prstech, dnes jsou kolem Kyjova tři kolonie o desítkách párů. Na klima reagují i rostliny, mění se druhová skladba.

Změna klimatu se prý nelíbí hlavně smrku…
Ten začíná mít velmi vážné problémy. A už i borovice, jasany, kolem Strážnice a Lanžhota jsou ohrožené lužní lesy.

Žijeme podle Vás v nějaké převratné klimatické době?
Faktem je, že se něco děje a děje se to teď velmi rychle.

Jak bychom se měli k přírodě a ke krajině chovat?
Rozumně. My perfektně chráníme určité části přírody, Karpaty apod., tam to máme krásné, ale my potřebujeme i těch zbylých 80% krajiny dostat pod režim nějakého slušného zacházení, aby ji zemědělci nedrancovali. Zajistit menší výměry, aby nedocházelo k vodní a větrné erozi. Když se podíváte na pole na Kyjovsku nebo Vyškovsku, vypadá to krásně, všichni se rozplývají nad Moravským Toskánskem, ale to je doklad naprosto zničené krajiny. Ten světlý pás znamená, že tam už není žádná ornice a na hřbetech je to smyté až na nějaký třetihorní podklad. Tam už není ani trocha černozemě.

Čím se znovu vrátit k té staré moudrosti našich dědů?
Neorat prudké svahy, mít zatravňovací pásy, remízky, zásaková místa, vodní plošky, aby voda neodtekla. Tady bylo v 18. století tolik rybníků a luk! Chce to vrátit je zpět do krajiny. A doma? Minimálně chemie a maximálně šetřit vodou.

Za použité fotografie děkujeme CHKO Bílé Karpaty, RNDr. Liboru Ambrozkovi, Fotofolkor a CCRJM. 




RNDr. Libor Ambrozek