Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Město Valtice Nám. Svobody 4, 691 42 Valtice, Česká republika

Popis

Valtice - hlavní město vína. Město s bohatou historií ověnčené památkami zapsanými v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Město s velkým vinařským i turistickým potenciálem a kulturním vyžitím.

Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Kromě bývalého hlavního sídla knížecího rodu Lichtenštejnů - zámku Valtice - najdeme ve městě také monumentální barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie ze 17. století nebo Klášter Milosrdných bratří s kostelem sv. Augustina. Ve městě sídlí také Muzeum vinařství, zahradnictví a životního prostředí a Městské muzeum. Valtická vinařská naučná stezka vás zavede za město k vyhlídkové kolonádě Reistna. Kousek od kolonády můžete navštívit Muzeum Železné opony nebo se vydat "Stezkou bosou nohou" až do Rakouska.

V hlavním městě vína nesmíte zapomenout ani na jeho ochutnávku. Navštivte Valtické podzemí nebo některé z mnohých místních vinařství.

HISTORIE MĚSTA
Valtice jsou osadou velmi starou. Původní osadníci Valtic si vyvolili tento ne právě nejzdravější kout moravské země hlavně z důvodu bezpečnostních. Močály zdejšího kraje a blízké Pálavské vrchy poskytovaly – jako ostatním obyvatelům pradávných sídlišť – přirozenou záštitu v dobách ohrožení.

První písemné historické zprávy o Valticích známe teprve z přelomu 12. století, kdy toto místo přešlo z držby pasovských biskupů do moci rodu ze Seefeldů. Ti vybudovali mohutný pomezní hrad, v jehož podhradí vzniklo město. Lze předpokládat, že Valtice se staly městem mezi léty 1192–1227. Po nich se zde vystřídalo několik dalších rodů a od roku 1387 i Liechtensteinové. Tehdy začíná dlouhá éra působení Liechtensteinů ve Valticích

Nebývalou měrou se Valtic dotkly husitské události. Právě v této době město pociťovalo na sobě charakter hraničního města, kdy do města pronikla jak husitská vojska z Moravy, tak zase městem pochodovala vojska Albrechta rakouského – spojence Zikmundova v boji proti husitům. Hrad Valtice měl v průběhu husitských válek silnou posádku a Lichtensteinové aktivně pomáhali v boji proti „kacířům“ císaři Zikmundovi, který město Valtice také několikrát navštívil. Roku 1426 husité ohněm sežehli Valtice, jak město, tak i kostel a částečně i hrad. V těchto neklidných dobách, kdy obyvatelstvo Valtic muselo zakusit průchody vojsk, jejich řádění, běsnění a ničení, nezůstaly ušetřeny hrůz a běd; svědectvím je zánik celé řady osad v blízkosti Valtic, jako byly Aloch, Kelčín, Potendorf a Königsbrunn. Město se z útrap jen pomalu zotavovalo. Lichtensteinové se přiklonili na stranu císaře Fridricha III. a jeho přízeň jim umožnila po husitských válkách značně zlepšit zisky a rozšířit rodový majetek.

Výraznou postavou, která znamenala novou etapu města, byl Karel z Liechtensteina, z počátku protestant, od roku 1599 konvertoval ke katolicismu. Válka třicetiletá přinesla Valticím opět mnoho útrap. Roku 1619 táhla Valticemi vojska uherského knížete Bethlena Gábora a v srpnu téhož roku císařského generála Dampierra. V letech 1614 až 1621 tábořila zde vojska českých jezdců, husarů, pluky Tiefenbachovy a výlohy s tímto ubytováním spojené museli uhradit obyvatelé Valtic společně. Karel I. z Liechtensteina se přičinil o to, že 10. února 1605 byli do města uvedeni milosrdní bratři pod vedení prvního vikáře Jana Křtitele Cassinettiho, kteří položili základy nemocnici a kteří byli také nejstarším konventem milosrdných ve střední Evropě. Hůře však bylo, když do kraje přitáhli Švédové. Valtice se vzdaly Torstensonovi, který pak odtáhl k Brnu. Co znamenaly tyto události pro Valtice, které byly několikrát zpustošeny, částečně vypáleny a připraveny o všechnu úrodu, nemusíme zdůrazňovat. Zruinované město se jen zvolna – po ukončení třicetileté války vestfálským mírem v roce 1648 – zotavovalo z utrpení závěrečných bojů. Po období těžkých let třicetileté války prožívaly Valtice v této epoše léta poměrně většího klidu a postupně vyrostly v rezidenční sídlo Liechtensteinů.

Významně se na tom podílel Karel Eusebius z Liechtensteina, který zde dal budovat značnou část dnešního zámeckého objektu a v letech 1631–1671 nový farní kostel. Z příkazu Karla Eusebia byl také od roku 1660 zakládán východně od Valtic Boří les přesadbou jedlí a smrku z jiných moravských panství rodu. V letech 1679–1680 neušetřil Valtice zhoubný mor.

V letech 1648–1781 se celkový vzhled města velmi zřetelně změnil. Stavba zámku, farního kostela i nového objektu kláštera a nemocnice milosrdných bratří dodaly městu dominanty, jež mu typicky vévodí dodnes. Město dovedlo těžit z výhod sídelního města Liechtensteinů. Neblahý vliv na vývoj města měly na počátku 19. století napoleonské války, spojené s průchody domácích i nepřátelských vojsk tímto územím a doprovázené peněžními i naturálními rekvizicemi jak pro císařská, tak i pro francouzská vojska.Již v prosinci 1798 táhly přes město do Itálie ruské sbory vedené generální vojevůdcem Al. V. Suvorovem, jež na pomoc Rakousku poslal ruský car Pavel. Po rakouské kapitulaci u Ulmu vtrhl Napoleon přes Valtice a Mikulov v roce 1805 na Moravu. 15. listopadu pochodovala jeho vojska Valticemi na Mikulov a Brno. 2. prosince 1805 zvítězil Napoleon ve slavné bitvě tří císařů u Slavkova. Mírová jednání započala 6. prosince na mikulovském zámku a vedl je z rakouské strany Jan I. Josef z Liechtensteina. V dlouhých kolonách pochodovaly Valticemi kolony rakouských a ruských zajatců ze slavkovské bitvy. Město tyto události těžce postihly. Do 8. ledna 1806 bylo ve městě ubytováno 11 622 mužů a 5 101 koní!! Válečné události se znovu přiblížily k Valticím v roce 1809 a 9. července francouzský generál Davout obsadil Valtice. Okupace skončila 14. října 1809 uzavřením Vídeňského míru. Pohled na Valtice v té době byl zoufalý. Škody ještě zvýšil velký požár v roce 1807. Po bitvě u Lipska a pádu Napoleona zasedal ve Vídni v roce 1814 kongres evropských mocnářů a státníků, jenž nově upravoval mapu Evropy. Mezi podepsanými na mírových ujednání byl sám majitel Valtic Jan I. Josef z Liechtensteina.

Na začátku 19. století budovali Liechtensteinové řadu zámečků v okolí města, čímž se naskýtala možnost práce, výdělku a obživy a umožnili tak mnoha obyvatelům vyrovnat se s neutěšenými hospodářskými poměry. Liechtensteinové totiž v tomto období velmi pečovali o zvelebení města a okolní krajiny. V lese severovýchodně od Valtic se zvedá Dianin chrám, jmenovaný rovněž Randez-vous. V letech 1817–1823 vznikla na Reistně kolonáda, která byla svým způsobem imitací známého vídeňského Schőnbrunnu. Nedaleko města byl postaven v roce 1818 zámeček Belveder, pro chov a lov bažantů.

V letech 1850–1852 byly strženy městské brány a část hradeb, které brzdily hospodářskému rozmachu města. Na říšské radě 7. září 1848 bylo zrušeno veškeré poddanství. Také ve Valticích bylo zrušení roboty přijato s velkým ohlasem a nadšením. V roce 1848 skončila činnost vrchnostenských úřadů, stejně i městských magistrátů, byla zřízena okresní hejtmanství a okresní soudy. Město si v té době udržovalo charakter střediska oblasti a letoviska v blízkosti císařské metropole; centrum knížecí rezidence a středisko úřadů velkostatků, okresního soudu přinášely s sebou výhodu, že Valtice zůstávaly spádovou obcí celé oblasti. Působila zde celá řada živností a řemesel. 29. prosince 1872 projel přes Valtice po nové trati Břeclav-Valtice-Mikulov-Hrušovany nad Jevišovkou-Znojmo první vlak, tažený lokomotivou Thaya. Valtice byly střediskem liechtensteinského velkostatku . Tento velkostatek obstarával správu velkostatků i v Dolních Rakousích. Kromě uvedeného velkostatku napomáhal rozvoji zemědělské produkce i místní spolek pro zemědělství a vinařství, založený 1855. Byl to jeden z největších a nejdůležitějších zemědělských spolků v Dolním Rakousku. Především se uplatnil v propagaci valtického vinařství, které se v konkurenci dolnorakouských vín těžce prosazovalo do popředí. Spolek vlastnil révovou školku, pro niž opatřil vybrané sazenice z Klosterneuburku. Iniciátorem nových myšlenek se stala ovocnicko-vinařská škola, která vznikla v roce 1873 a od roku 1877 měla zemský charakter. 

Valtice prosluly také dvěma nemocnicemi. Nemocniční trakty z roku 1668 a 1751 již nevyhovovaly jak kapacitou, tak svým zařízením, a proto po delším jednání byla koncem století, značným nákladem knížete Jana II. z Liechtensteina, vybudována nová nemocnice se 100 lůžky, pitevním sálem a ženskou nemocnicí, spravovanou řeholními sestrami Kongregace milosrdných sester. Poněvadž se ve městě pociťoval značný nedostatek školních budov, byla v roce 1896 otevřena budova chlapecké školy v boční zámecké budově, když již v roce 1877 byla postavena nová budova obecné školy a v roce 1885 budova mateřské školy. 7. září 1887 byla otevřena nová budova městské radnice.

Život města byl rozrušen rakousko-pruskou válkou v roce 1866. Původní demarkační čáru mezi oběma armádami v této oblasti z rakouské strany tvořila místa Herrnbaumgarten-Feldsberg (Valtice) - Bernardstahl, kde se zdržovala II. rakouská armáda. Pruská vojska se tlačila neustále směrem na Vídeň a 20. července 1866 se usadila ve Valticích. Ve městě se objevil i německý císař Vilém I., kancléř Otto Bismarck a generál Moltke. Rychlý odchod pruského vojska nezpůsobilo jen příměří uzavřené 25. července 1866 v Mikulově, ale i cholera, která se velmi rozšířila mezi vojáky i domorodým obyvatelstvem. Důsledky mikulovského příměří byly velmi závažné jak pro zahraničí, tak i pro vnitřní politiku Rakouska. Vytvořily se příčiny, které vedly k první světové válce a posléze k rozpadu Rakousko-Uherska.

Město na počátku 20. století nemělo kromě dvou malých cihelen a vinařského závodu žádný průmysl. Obyvatelé se z 80 % zabývali zemědělstvím, a město zůstávalo střediskem liechtensteinského panství. Valtice se modernizovaly. Vedle vybudování městského vodovodu se pamatovalo na zřízení kanalizace. Obec pamatovala i na zřízení městských lázní v letech 1911 – 1912. Koncem roku 1914 rozhodlo obecní zastupitelstvo zřídit městskou elektrárnu. 1. dubna1910 se uskutečnilo první telefonické spojení se světem a v lednu 1914 bylo v zahradním sále hostinství Hage otevřeno i kino.

Výstřely v Sarajevu 28. června 1914 a následné smuteční bohoslužby za nástupce trůnu Františka Ferdinanda ve valtickém farním kostele 4. července 1914 naznačily, že dlouhá desetiletí doby poklidu, postupného ekonomického rozmachu končila. Válka zcela změnila způsob života obyvatel města. Nemocnice Milosrdných bratří byla přeplněna stovkami raněných vojáků. Vedle ztrát na životech byli dalším průvodním znakem války uprchlíci a zajatci, kteří přicházeli do Valtic. V roce 1915 to byli italští uprchlíci, ruští zajatci a v roce 1916 rusínští uprchlíci. Skončila krutá světová válka, která rozbila starý svět. Valtice s okolím, donedávna v hlubokém zázemí uprostřed monarchie, se náhle ocitly v těsné blízkosti hranice. Několik kilometrů na sever odtud vedla demarkační čára a za ní nový stát – Československá republika. 10. září 1919 byla v Saint Germain-en-Laye u Paříže podepsána mírová smlouva. Dle článku 27, odstavce 6 této smlouvy připadly Valtice s celým svým okolím k Československé republice. Do Poysdorfu se v říjnu 1919 přestěhovalo četnictvo a přesídlil i berní úřad. 31. července 1920 dopoledne se konalo převzetí města Valtice a obce Úvaly orgány československé státní správy. 20. září 1920 bylo zahájeno vyučování v české dvojtřídní obecné škole. Během podzimu počet žáků obecné školy prudce stoupl, a to nejen dětmi přistěhovalých železničních zaměstnanců, učitelů, finančních strážníků a četníků, ale především tím, že se do města přestěhoval chlapecký sirotčinec města Brna a počet žáků české školy dosáhl v následujícím roce čísla 159. Po stránce hospodářské zůstala hlavní ekonomická základna města v zemědělství. Zvýšený zájem o produkci vína se projevil v tom, že v roce 1923 vznikla vinařská akciová společnost „Société Vinicole“, která převzala do své správy Křížový sklep a specializovala se na výrobu sektů. Ve městě vznikla řada drobných závodů, byly v provozu tři cihelny, dva mlýny, městská elektrárna a tiskárna. Všechny tyto závody však zanikly v roce 1945.

20. června 1928 navštívil Valtice prezident republiky T. G. Masaryk. Město Valtice si uchovávalo postavení rezidenčního města – sídla knížat Liechtensteinů. Jejich duch a jejich bohatství ještě v době první republiky ovládal celkový život města a vtiskoval svůj ráz nejen jemu, ale i okolí. Liechtensteinové byli nejen dobrými hospodáři, ale nešetřili prostředky na uměleckou výzdobu zámků a zámečků v okolí, a že také město při svém rozvoji získávalo od nich velmi účinnou podporu. 7. března 1935 byl prezident T. G. Masaryk u příležitosti svých 85. narozenin jmenován čestným občanem města. Dne 14. června 1936, za 8 roků po návštěvě prvního prezidenta, navštívil Valtice jeho nástupce Dr. Edvard Beneš. V této době již Valtice vstupovaly do období plných převratných změn. 

Mnichovský diktát z 30. září 1938 znamenal katastrofu pro československý stát. Z Valtic byl evakuován majetek českých škol, česká veřejná knihovna, loutkové divadlo, promítací přístroje, klavíry a vše bylo odvezeno do Břeclavi. 8. října 1938 vstoupila do Valtic vojska 71. pěšího pluku německé armády. Ihned byly uzavřeny české školy. Z příkazu mikulovského gestapa byly 25. října 1938 uzavřeny všechny české spolky a jejich jmění zabaveno. V listopadu 1938 byla zavedena komisařská správa v nemocnici Milosrdných bratří. To znamenalo nejen propuštění českého personálu, ale později i řádových bratří-ošetřovatelů. S válkou přicházeli do Valtic první zajatci. V roce 1939 to byli polští vojáci, od roku 1940 francouzští vojáci, kteří pracovali v zemědělství. V únoru 1944 se město naplňovalo uprchlíky z Vídně, která byla stále častěji bombardována. Bombardování Břeclavi 20. listopadu 1944 poznaly Valtice na přílivu raněných, kteří byli ošetřeni a léčeni ve valtické nemocnici. V prosinci se město již zcela změnilo ve frontové město. Na radnici byl umístěn štáb vojenského zásobovacího oddílu a 18. prosince byly uzavřeny a vyklizeny všechny místní školy, jichž bylo využito pro polní lazarety. 7. a 8. dubna 1945 byl dán městskými úřady pokyn k dobrovolné evakuaci obyvatelstva. Ve Valticích uposlechlo tohoto rozkazu jen úřednictvo a část městského obyvatelstva, pokud mělo vlastní dopravní prostředky. Osvobození Valtic přišlo od jihu. Osvobození města proběhlo bez většího odporu dne 21. dubna 1945 v dopoledních hodinách, kdy vojáci 141. střelecké divize vstoupili do Valtic. Při bojích souvisejících s osvobozením Valtic padlo však 14 sovětských vojáků, když vojáci osvobozující armády museli překonávat i tuhý odpor německých vojsk využívajících pohraničních pevnůstek, vybudovaných v letech 1936–1938 proti německému nepříteli. Městu Valtice tak byla otevřena nová cesta v osvobozené Československé republice. Po válce, již v průběhu měsíců května a června, přicházeli do Valtic noví čeští osídlenci, většinou z blízkého okolí. Město Valtice stálo před obrovskými a složitými úkoly, které nikdy v minulosti v takové šíři nepoznalo. Především to bylo provedení odsunu obyvatelstva německé národnosti. Ještě před započetím organizovaného odsunu odešla část obyvatelstva v průběhu roku 1945 přes hranice do sousedního Rakouska. Na základě vyhlášky Okresní správní komise v Mikulově č. j. 7380 / 62-X ze dne 19. března 1946 bylo za nepřátele českého a slovenského národa označeno za osobu německé-maďarské národnosti v obci Valtice celkem 2466 osob. Všem osobám byl dle §1, odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 21. června 1945, čís. 12 Sb. „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“ zkonfiskován veškerý zemědělský majetek pro účely pozemkové reformy. Jak závažné to byly změny, dokazují i čísla o konfiskovaném majetku. V květnu 1945 byl ve Valticích zkonfiskován veškerý majetek Němců a to 3178 ha a 506 domů. Z liechtensteinského velkostatku byl vytvořen v roce 1945 státní statek. Odsun, který započal v srpnu 1945 byl v podstatě dokončen v červenci 1946. V letech 1945 až 1948 docházelo ke značnému pohybu obyvatelstva. V roce 1948 zůstalo ve Valticích 14% původního obyvatelstva, 86% bylo přistěhovalců. Údobí od roku 1945 do února 1948 bylo ve Valticích velmi složité. Velký příliv různorodých osídlenců měl vytvořit základ obyvatelstva nových Valtic.

Podrobné informace

Kontaktní osoba Turistické informační centrum Valtice
Telefon +420 519 352 978
Mobil +420 734 256 709
E-mail
Web http://www.valtice.eu

Hotel Salety

Adresa

Zámecká 239, Valtice, 69142

Telefon

518 329 090

Web

http://www.hotelsalety.cz

31 m

Ubytování u Vavříků

Adresa

Zámecká 234, Valtice, 691 42

Telefon

739072594, 603143177

Web

http://www.vavrici.cz

83 m

Ubytování Slavomír Neumann

Adresa

nám. Svobody 936, Valtice, 69142

Telefon

776 146 407, 603 166 821

Web

http://www.ubytovanineumann.wz.cz

93 m

Penzion Antika

Adresa

Polní 243, Valtice, 691 42

Telefon

608782777

Web

http://www.penzion-antika.cz

97 m

Hotel Hubertus

Adresa

Zámek 1, Valtice, 69142

Telefon

519352537, 530 503 465

Web

http://www.hotelhubertus.cz

110 m

Bistro - Privat

Adresa

Sobotní 164, Valtice, 691 42

Telefon

607878481

134 m
31 m

Hotel Salety

V hotelové recepci Vám rádi poskytneme základní turistické informace a nabídneme přehled aktuálních ...

Adresa

Zámecká 239, Valtice, 69142

Telefon

518 329 090

68 m

Naučná vinařská stezka Valtice

Valtice tvoří vedle Mikulova druhé vinařské centrum mikulovské vinařské podoblasti. Sídlí ...

Adresa

Valtice, Česká republika

93 m

Ubytování Slavomír Neumann

Základní informace: Byt se nachází v centru Valtic přímo na náměstí. Součástí je venkovní ter...

Adresa

nám. Svobody 936, Valtice, 69142

Telefon

776 146 407, 603 166 821

130 m
134 m

Ubytování André

Ubytování André***+ se nachází přímo v centrum Valtic pod zámkem. Ubytování André má tři konfortně v...

Adresa

Lázeňská 295, Valtice, 691 42

Telefon

737241576

Nám. Svobody 4, 691 42 Valtice, Česká republika