Je to ale pořádný rambajs! Součástí velikonočního hrkání jsou na Bučovicku obchůzky s Jidáši. Na Velký pátek nebo Bílou sobotu obchází ves maskovaný živý Jidáš, nebo nesou chlapci neživou figurínu. Čistě klučičí záležitost, ale divákem můžete být bez ohledu na gender!
Na Bučovicku chodí hrkající kluci s Jidášem na většině míst na Velký pátek v hodině údajné Ježíšovy smrti.
Když utichnou zvony kostelních věží, procházejí chlapci s hrkačkami. S gustem„klapají“ a obchází ulice s Jidášem – obvykle je to nejstarší z party nebo figurína. Narozdíl od smrtnice je tento velikonoční zvyk čistě pro kluky.
Postava nebo figurína Jidáše reprezentuje apoštola Jidáše Iškariotského, který zradil Ježíše Krista. Obecně zosobňuje archetyp zla. Tomu odpovídá „umělecké“ pojetí (v každé obci hodně jiné a hodně své). Má vzbuzovat strach i všeobecné veselí v jednom.
Tradice přetrvává od 2. poloviny 19. století. Od 20. let 20. století máme doklady o velikonočním hrkání s obchůzkou s Jidášem ve 14 lokalitách Bučovicka. Zvyk přežil i éru komunismu, jen někde na pár let s přestávkou, po sametové revoluci ožil. Obchůzky s Jidáši probíhají na Bučovicku v pátek ve tři a pět odpoledne, v jedné obci chodí Jidáš na Bílou sobotu v devět ráno. Od roku 2016 tradice figuruje na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury v ČR.
Jádro skupiny tvoří hrkáči 6–15 let, nejmladší jsou tříletí prcci. Zmínili jsme, že je to čistě klučičí věc, ale občas v průvodu uvidíte i holku. Procesí řídí nejstarší kluci – řečení páni, stárci nebo taky bochmani. Pomocníkům se říká podpáni nebo podstárci, ostatní jsou hrkači, klapači nebo prostě kluci. Divácky nejvděčnější je samozřejmě postava Jidáše. Všude reprezentuje tentýž charakter, ale jinak záleží na kreativitě představitele. Kostým děti tvoří samy. Třeba v Nesovicích vodí Jidáše na provaze, jeho rekvizitou je pytel vycpaný slámou a tím pytlem bouchá hrkače kolem. V Kojátkách má na hlavě černou kuklu, jinak je od hlavy k patě opentlený barevnými pásy krepového papíru. S vodičem je spojený provazem nebo řetězem a průběžně se snaží „pláchnout“. Všechny v dosahu škádlí třeba kusem provazu, k ruce má pokladničku či punčochu na výběr peněz.
Za poctivé klapání si kluci zaslouží poctivou odměnu. Při pátečním koledování ji vybírá Jidáš, v sobotu je to právo stárků. Jidáš dostává peníze, ty dělí mezi sebe a stárka. Sobotní dary tvoří naturálie jako vajíčka, sladkosti, peníze. Stárci poklady dělí mezi všechny členy procesí.
Zdál se vám letošní březen a duben poněkud rozmarný? Přichází květen a s ním snad i stabilnější počasí, na jaké jsme v této části roku v našich podnebných šířkách zvyklí. Kam vyrazit na výlet, ať už je hezky nebo prší, to vám poradíme v následujícím článku.
Zveme vás na jednodenní i vícedenní školní výlet do kraje, kde je pro dětské i pubertální kolektivy tak bohatý výběr aktivit, že i na týdenní škole v přírodě nebudete vědět co dřív. Klíčová slova zní: příroda národního parku Podyjí, pohádkově krásný zámek Vranov nad Dyjí, secesní fenomén Alfons Mucha. A přihodíme tipy jako pohodovou městskou plovárnu pro tělocvikáře nebo památník železné opony pro dějepisáře!
Co si představíte, když se řekne mužský tanec? To nám se vybaví slovácký verbuňk, vyšívané kroje a lidové písně! Nohy pěkně od podlahy, hudba pěkně od srdce... No, ne náhodou figuruje verbuňk na seznamu UNESCO.