Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Téměř 200 let stará kaplička ve Staré Břeclavi je zase plná chrp a srdcí. Jako kdysi

Kaple sv. Rocha ve Staré Břeclavi zdobí teprve pár dní staronový podlužácký vzor. Podle dobových fotografií jej na ni s moderními prvky přenesl pětadvacetiletý malér Pavel Karlík z Dolních Dunajovic u Mikulova. K náročné výzdobě kapličky, která byla postavena jako ochrana před morem a tvoří dominantu Staré Břeclavi, se propracoval od malování krojových mašlí. Říká, že to pro něj byla výzva. 

Foto: Pavel Karlík

Ještě před pár dny to byla tak trochu obyčejná kaplička se zvonicí „uprostřed“ křižovatky ve Staré Břeclavi, jakých je po jižní Moravě spousta. Téměř v každé vesnici. Ovšem jen do chvíle, než na lešení u vstupního žudra opravené kaple sv. Rocha - prosté sakrální stavbičky, postavené skoro před 200 lety v jednoduchém klasicistním stylu - vyskočil teprve pětadvacetiletý malér z Dolních Dunajovic Pavel Karlík. A než na její nové fasádě začal kouzlit štětcem ornamenty v typických podlužáckých vzorech plných srdíček, chrp, jablíček a „jatelinky“...

Něco tady ale nehraje. Taky vás při přečtení jeho věku napadlo, že jste při podobné práci viděli až doteď po dědinách na moravském Slovácku či na Podluží spíše osmdesátileté místní malérečky a tetičky v jupkách? A ne týpka, ke kterému by se hodil spíše street art nebo cokoli podobného? Tenhle kluk s malířským nadáním je totiž mezi malérečkami rarita. Od malování krojových mašlí pro kamarádky se za pár let vypracoval až k tak zodpovědné a náročné zakázce, jako je právě dokončená výmalba kapličky podle starého podlužáckého vzoru.

„Ještě před pár lety bych si na něco takového vůbec netroufl. Doteď jsem maloval jen mašle ke krojovým sukním, batoh nebo motýlky pro kamarády. Tohle je takový křest ohněm a obrovská výzva. Chce to se k tomu vymalovat, získat ten grif do ruky,“ říká se zvláštní pokorou k tradici, jaká se dnes v jeho generaci úplně nenosí, Pavel Karlík. Velký folklorista, který vymete všechny hody v okolí a svou práci na kapličce denně dokumentoval na facebookové stránce Karlík a továrna na folklór. Však ho i místní tetičky „online“ držely pod poctivým každodenním drobnohledem.

„Už to máte? Jak to, že tam před třema dňama bylo cosi černého a včil tam néni nic?“ volaly na „vousatou malérečku“, když kolem dominanty a srdcovky místních patriotů projížděly na kole z pole. Někdy možná jely i schválně, aby zkontrolovaly, co se na jejich kapličce děje. Přenést na zrnitou fasádu typický podlužácký vzor nebylo vůbec jednoduché. Jen tři dny trvalo, než si Pavel vyrobil šablonu. Pak musel přijít na řadu jakýsi vlastnoručně vytvořený „kopírák“. Takže se typický svéráz, což je název pro barevný podlužácký vzor plný srdcí, jablíček a chrp, vyloupl na nové fasádě teprve po několikadenním snažení a nebezpečném poskakování po lešení.

Foto: Pavel Karlík

A když jednou večer začalo pršet, s obavami si v noci chodil svítit mobilem na zelenou jatelinku, jestli se mu náhodou neroztekla. Povedlo se. Na precizní výmalbě není okem laika jediná chybička.

„Jaký je to pocit, když vám pod rukama vzniká něco, co tady bude možná dalších sto, dvě stě let? A když víte, že sem jednou třeba přivedete své děti?“ ptám se sympatického kluka, který je v civilu telefonním operátorem a kvůli lákavé zakázce obětoval bez mrknutí oka dva týdny dovolené. Nový kabát si kaplička, postavená za časů našich praprababiček na ochranu proti choleře, nadělila přesně 60 let poté, co ji stát vyhlásil za památkově chráněnou. „Je to super pocit, nejde ani popsat. Radost. Tohle je něco, co tady na dlouhou dobu zůstane jako doklad mého folklorního snažení. Chodím tady v kroji, mám ke Staré Břeclavi vztah. Bude tady po mně památka, až sem budu jezdit na hody,“ říká malér, díky jehož precizní práci nyní dominanta Staré Břeclavi sklízí zase obdiv. A má proč…

Jak jste se k tak krásné zakázce bez podobných zkušeností dostal?
Byl jsem osloven vedoucím jedné městské organizace, jestli bych to chtěl vymalovat. Hrozně rád jsem tu nabídku přijal, dosud jsem byl jakýsi „dvorní malíř“ ve Staré Břeclavi, co se týče krojových věcí. Už nějaký pátek maluju krojové mašle, jsem tu známý a asi i díky tomu jsem dostal tuhle příležitost. I když nejsem místní. Ale tady chodím už třetím rokem v kroji a mám tu spoustu kamarádů.

Takže od krojových mašlí k výmalbě kaplí? Máte nějaký výtvarný obor?
Ne, vůbec, přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. Jen jsem měl odmala talent na malování. S těmi mašlemi jsem začal experimentovat asi před sedmi lety. Zkusil jsem to a hrozně mě to chytlo. První moji pokusní králíci byla rodina, malá sestřenka, které v té době bylo šest, sedm. Pak mimo dědinu byla jedna moje kamarádka stárka a oslovila mě, abych jí udělal mašle a sukni. A takhle se to rozkřiklo a tím začala pavučina kontaktů. Ale je fakt, že první a poslední mašle se vůbec nedají srovnat, člověk se zdokonaluje pořád, i zručnost se trénuje.

Chce to naučit se ten správný grif?
Přesně, je potřeba se k tomu vymalovat, chce to léta praxe a zkušeností. Těší mě, když dělám mašle, že to pak někde na hodech na těch holkách vidím, že někoho těší se do toho obléct. To už je pak pocit, který člověk nepopíše, radost, že ty moje věci někde kolují, někdo v tom rád chodí. To jsou věci, které zůstávají. Tahle kaplička tady může být dalších 200 let, stejně tak i ty mašle. Ale to je jak s kroji. My máme doma třeba fěrtoch starý 70 roků, dotyční už tu nejsou, ale ty jejich věci se uchovají. To je na tom to krásné.

Ten první vzor na mašle jste našel doma třeba po nějaké prababičce?
Ani nevím, zkoušel jsem spíš to, co se mně líbilo. Mladé holky chtějí mít v kroji šmrnc, chtějí, co nikdo nemá, rády experimentují a já taky. Takže jsem jedné dělal sukni a mašle v kombinaci šedé s vínovou barvou. Krásná kombinace.


Foto: Pavel Karlík

Může se u takových tradičních vzorů vůbec nějak víc improvizovat? Nejsou ty prvky dané?
Jak u čeho, teď se objevují cca 10 let zpět moderní ornamenty. Ty věci mají náznak tradična, ale jsou laděné hodně do moderny.

Takže i folklor v podání mladých podléhá trendům doby?
Do jisté míry. Vzory a motivy jsou tradiční. Třeba když vezmu konkrétně tuhle kapličku, dělají se na ní znovu kvítka, dělá se tradiční podlužácký vzor, kterému se říká svéráz. A pak je moderna, což je kombinace kvítek a svérázu. Někdy mohou nově vznikat až asymetrické, grafické vzory. Viděl jsem třeba krojové mašle s trojúhelníčky, které byly laděné do tří čtyř barev: stříbrná, zlatá s bílou – a laděné k sukni. Dnes ty mladé holky nemají dvoje mašle, ale mají třeba desatery.

Kde jste vzal vzor výmalby na kapličku? Je toto nějaký původní vzor, co už na ní někdy v minulosti byl? Nebo je to spíš Vaše invence?
Mně ukázali tu původní výmalbu na třech fotkách z Božího těla ve Staré někdy z padesátých let. Šlo ale o černobílé fotky, a i když se digitálně přiblížily, nebyla kvalita taková, abychom se ten vzor pokusili přenést. Ta kaplička tenkrát byla malovaná pouze po bocích. Bylo mi řečeno, že mám vytvořit 3 návrhy a ty budou dané ke schválení místnímu Slováckému krúžku.

Vytvořit tři návrhy, to není na hodinu, jak dlouho jste na tom pracoval?
Asi dva dny jsem nad tím seděl, v ruce jsem si udělal návrhy. Mám nějaký mustr, nějaké šablony, které jsem použil. Vím, že můžu ty vzory kombinovat. Mně dali původní ornament s tím, abych ho zkusil přetvořit.

Jak vypadaly ty původní ornamenty? A jak moc jste se od nich odlišil?
Ornamenty byly hodně starodávné, ty vzory se totiž také vyvíjejí a podléhají době. Teď jsou zdobnější, dřív byly jednodušší. A hlavně si myslíme a bavili jsme se i s místními, že dřív to bylo tak, že na ty kapličky maloval každý, kdo byl ve vesnici zručný a měl čas. Nebylo to tak, že by ty výmalby měly jediného autora. Časem i ty barvy vytáhne sluníčko, takže bylo potřeba to přemalovat, takže kdoví, kolikrát už třeba tato kaplička byla přemalovaná.

Základ výmalby kapličky je tzv. svéráz, vzor typický pro Podluží. Jaká mají podlužácké ornamenty pravidla?
Opakují se určité typy ornamentů stále dokola. Jablko, tulipán, srdce, jatelinky. Každý ten daný ornament něco znázorňuje a má to i svá specifika co se týče barev. Jsou povolené pouze určité barevné kombinace, takže většinou dané vzory mají své dané barvy. No a pak se ten vzor prostě skládá, stejně jako na mašlích. Něco můžete poskládat do půlkruhu, který vytvoří srdíčko, kolečko, ale pořád to má svá specifika.


Foto: Pavel Karlík

Od těch 50. let se pak výmalba kapličky neobnovovala?
Ne, byla jen bílá. Vycházel jsem tedy z těch původních vzorů a udělal jeden návrh původní. Ale říkal jsem rovnou, že do toho bych radši nešel, ty vzory byly velmi specifické. Ani jsem nevěděl, jakými barvami a co by to mělo znázorňovat. Takže jsem udělal další dva novodobější návrhy. Na vrchní liště byly původně dva vzory, které se střídaly. Vyhrál jeden z těch novějších.

V rozích v klenbě jsou jako dominantní prvek srdce. Byla tam srdíčka i původně?
Ano, to šlo hodně poznat, ale detaily jsem si dodělal svoje, je tam hodně můj rukopis.

Co ta výmalba symbolizuje?
Naši předci čerpali jen z přírody. Jeden z prvků je žluté jablko rozříznuté napůl, uprostřed je jatelinka – čtyřlístek, k tomu jsou zrcadlově slimáčci. Drobnější prvek je tulipán s haluzkou, opakuje se srdce, modrá chrpa. U svérázu jsou striktně daná i barevná pravidla. Třeba veškeré drobné haluzky jsou červenou barvou, lístečky zelenou, žlutá by měla jít vždyť od středu, pokud je samostatně, měla by být konturovaná červenou, aby nezanikla.

Jaké barvy se ve svérázu mohou kombinovat?
Základ je červená, modrá, zelená, žlutá a na dozdobení bílá. Může se kombinovat třeba i s královskou modří, my jsme kombinovali dva odstíny žluté. A přidává se občas i hráškově zelená.

Čím jste ten motiv vlastně maloval? To jsou fasádní barvy, nebo něco speciálního?
Běžné fasádní akrylátové barvy, nic extra. Měli jsme strach, aby se nám to v dešti nerozteklo. Ale tyto informace jsem si zjišťoval od zkušené malérky v Lanžhotě paní Švirgové. Jednou v sobotu pršelo, tak jsme sem několikrát valili, ale dobré. První týden byly tropy, schlo to okamžitě. A jeden den jsme tady snad 30 x zmokli. Než jsme to vždycky sbalili, byli jsme durch mokří.

Do jaké míry je u tak tradičního vzoru povolená kreativita? To se asi moc rozšoupnout nemůžete?
Někdo si přidá tečky, někdo o haluzku navíc. Já jsem si třeba jablíčko jako prvek udělal úplně po svém. Srdce jako typický ornament Podluží, který se objevuje na červenicích, na výšivkách, mám taky jiné. 

Jak se tak náročný vzor plný drobných prvků maluje technicky? Nejdřív jste si vytvořil šablonu, ale jak jste ji pak přenášel na zeď?
Nejdřív jsem si ty prostory změřil na výšku a na šířku - horní pás, totéž rohy, abych věděl, do kterých míst budu přesně malovat. Pak jsem si vzor musel graficky zvětšit. Doma jsem pak bojoval s pc monitorem, udělal jsem si půl metru dlouhou šablonu a pořád jsem si vzor přenášel do asi třímetrového pruhu, který jsem si udělal. Nejdřív se to překreslilo tužkou, pak Centropenem, aby to bylo výrazné, a pak jsme to s kamarádkou nanášeli.

Neměl jste strach, že se to začne na tom zrnitém povrchu rozpíjet?
Strašný. Povrch není hladký, tak jsme měli strach, že když použijeme kopírák, rozmaže se to. Takže jsme celý ten třímetrový pruh museli otočit a tužkou vyčmrkávat po obvodu těch vzorů, vlastně si udělat svůj kopírák. Pak jsme to přilepili lepicí páskou na zeď a znovu jsme museli celé tři metry obrýsovat, obkreslit vše na tu zeď a ono se to přes tu vyčmrkanou plochu přeneslo.


Foto: Pavel Karlík

Jak dlouho jste dělali tuhle fázi?
Tři dny. Lidi jezdili kolem a nechápali, že tam pořád nic není. Takže ani po té technické stránce si nedovedli představit, jak to tam budeme přenášet. Od oka ručně, na to bych si asi netroufl. Ale jsou takoví, byl tady pán z Blatničky a říkal, že maluje talířky a hrníčky, a že si toto nedokáže představit. Že on dělá od oka. Já ještě tak vymalovaný nejsem.

Líbila se mu Vaše práce?
Líbilo se mu to, říkal, že u nich je to jiné ta specifika, že on by takové tenounké věci nedělal, oni mají kontury daleko silnější. Ale Podluží si hodně potrpí na propracované detaily, tečky, tenké linie, krocánky. Ale výzvy jsou od toho, aby jim člověk čelil.

Můžu jeden materiální dotaz? Vím, že folklor se nedělá pro peníze, ale vyplatí se vám ta mravenčí práce vůbec?
Nevnímám to tak, jestli vyplatí nebo ne, dělám to proto, že mě to baví. Kdyby to měl člověk dělat pro peníze, tak stejně jako veškeré ruční práce s kroji, jako je žehlení, škrobení, malování, vyšívání, šití…Troufnu si říct, že každý, kdo by si měl vypočítat hodinovou mzdu, měl by ji tak 30 Kč. Ale člověk to musí dělat s láskou k folkloru a k tomu lidovému bohatství, tohle nemůže dělat pro peníze.

Zastavují se tady u vás místní? Nenosili vám sem třeba kafe nebo buchty?
Jo, starali se o nás, máme tady spoustu známých, od kamaráda mamka nám donesla termosku kafe a Tatranky, ať máme energii. I kebab nám dovezli, čaj nám nosili, super.

A reakce?
Spíš to obdivují, že musíme mít hroznou trpělivost, že je to precizní.

Říkáte pořád „my“, kdo Vám pomáhal?
Kamarádky Kristýna Haladyová a Bronia Radkovičová. Vymalovávaly ty větší plochy, bez nich bych termín odevzdání asi nedal.


Foto: Pavel Karlík

Ví kolegové v call centru, kde pracujete, na co jste si vzal dovolenou? Nebo myslí, že jste letěl do někam do Zanzibaru?
Ví to. Taky se mě ptali: To musíš mít z toho peněz jak želez? Říkám: No, nemám. Ale to mě donutilo si to spočítat, i malování mašlí. Tak oni: Ty ses zbláznil? Ale kdyby to člověk dělal jako byznys, nevyšly by mašle na 2 tisíce, ale na 10 tisíc. Nikdo by v tom nechodil. Člověk to musí dělat pro to, aby se ten folklor zachoval. A takoví lidi pak mají doma místo obřích baráků tu truhlu s kroji a tam je právě to bohatství…

To se málo vidí, aby člověk v dnešní době v pětadvaceti takto uvažoval, měl to takto srovnané…
Mně se to líbí. Taky máme doma skříň a tam jsou kroje, to kdyby někdo ukradl, tak ukradne tak 250 tisíc, to se nezdá. Holky nechodí v jedné a té samé sukni, a jak se vyčíslí historická hodnota a údržba? To neustálé škrobení, žehlení. Mám čižmy ke kroji, ty mě stály 6500 korun. Ale kolik peněz do toho člověk vrazí na údržbu? 2 x do roka ty boty podrazit, to je pokaždé 500 Kč. Nové podkovičky 500, střapce. Jen boty nakonec stojí pětinásobek pořizovací ceny.

Jste z folklorní rodiny? Co na kapličku říkají doma, rodiče, babičky? Ti musí být na Vás asi docela pyšní, ne?
Jsem z folklorní rodiny, u nás všichni chodí v kroji. Babičky tu obě byly mě zkontrolovat, ale ony jsou facebookové, takže tu moji práci sledovaly online na internetu a furt komentovaly a lajkovaly. Jedna je folklorní, ale v kroji nechodí, druhá chodí v kroji a vede u nás dokonce ženský sbor, vedla i dětský soubor, má pěvecké a taneční zkušenosti. Pyšné? To asi jsou. Asi určitě. Jinak nechápu ty tetinky, které ty žudra malovaly ze žebříků a tak. I já jsem měl kolikrát strach skákat po tom lešení.

Neměly to ty naše stařenky lehké…
To rozhodně ne. Mají můj velký obdiv…

Foto: Pavel Karlík