Suiseki – umění hledat kouzlo kamenů

Sbírat zajímavé kameny, čistit je a následně vystavovat jako drahocenný šperk na podstavci je tradicí pocházející z Číny.
Číňané určité kameny považovali za stavební pilíře matky Země a stejně jako lidi a zvířata za živé tvory. Kochali se jejich krásou a meditovali nad jejich historií a symbolikou. Úctu a respekt vůči těmto kamenům vyjadřovali například tím, že je sbírali a následně umisťovali v osobitých prostorách – například chrámech a zahradách k nim patřícím.
Během 6. století n. l. se toto umění rozšířilo i do Japonska a začalo být označováno jako Suiseki, kde slovo Sui je japonským výrazem pro vodu, „Seki“ znamená kámen.
Nejvíce se Suiseki proslavilo v 15. století n. l. při čajovém obřadu Čanoju, kdy byly vybrané kameny na podstavcích aranžovány ve výklencích zvaných Tokonoma. Výklenky, někdy také označované jako vitríny Tokonoma, jsou inspirované zenovou filozofií a staly se významnou součástí japonské architektury. Sbírání kamenů vhodných pro Suiseki bylo výsadou feudálů a učenců. Nalézali je v potocích, řekách, horách i při mořském pobřeží. K rozšíření tradice mezi širokou veřejnost došlo na přelomu 19. a 20. století.
V současné době jde o velmi oblíbený druh umění, který si našel mnoho příznivců po celém světě. Kameny Suiseki jsou symbolem spojení člověka s přírodou, navíc rozvíjí estetické cítění, dopomáhají účinně relaxovat a meditovat. Kameny Suiseki lze umístit do domácností, pracoven, do zahrady, obecně do míst, kde relaxujeme a kde potřebujeme mít neustále dostatek energie a kreativní myšlenky.
Moravské zemské muzeum nabídne návštěvníkům nahlédnout pod ruce tří českých autorů – Igora Bárty, Josefa Zdražila a Miroslava Pošváře. Jejich instalace budou v kontrastu doplněny o kameny či kamenné útvary ze sbírek Geologicko-paleontologického oddělení především z fondu dynamické geologie.