Schumann & Šostakovič

ROBERT SCHUMANN Violoncellový koncert a moll
DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ Symfonie č. 4 c moll
Steven Isserlis violoncello
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
 
Bytostný romantik Robert Schumann
Robert Schumann se svou ženou Clarou v roce 1850 opustil Sasko a odebral se do Düsseldorfu, kde získal místo hudebního ředitele. Příznivé prostředí s poklidnou porýnskou krajinou probudilo ve skladateli novou tvůrčí sílu, která se projevila nejen v rychlosti vzniku nových děl, ale i v bohaté invenci, jíž byla tato díla naplněna. Violoncellový koncert a moll patří k vrcholným dílům violoncellové romantické literatury. Jak je pro Schumanna příznačné, skladba je koncipována symfonicky: na sólistu sice klade vysoké technické nároky, ale potlačuje virtuózní okázalost ve prospěch hudebně-filozofického sdělení.
Šostakovičova Čtvrtá
Symfonie č. 4 c moll z roku 1936 bývá charakterizována jako „znějící panorama Sovětského svazu 30. let“. Je to panorama monumentální a děsivé zároveň, s prvky sarkasmu a ironie pro Šostakoviče tolik příznačnými. Vznikala právě v době agresivního útoku (nejen) na jejího autora. Šostakovič symfonii přesto dokončil a svěřil ji k provedení Leningradské filharmonii. Místo premiéry se však objevilo strohé oznámení, že k ní skladatel nedal souhlas – dnes víme, že to bylo způsobeno sebezáchovou. Šostakovičovi šlo o život, dokonce sám pomýšlel na sebevraždu… V roce 1945 spolu s Mieczysławem Weinbergem zahrál na neveřejném koncertě vlastní úpravu symfonie pro dva klavíry, postupně se však smířil s tím, že Čtvrtá symfonie provedena nebude. K její premiéře došlo teprve čtvrtstoletí po jejím vzniku, 30. prosince 1961. „Tehdy to vypadalo tak, že uvedení mých skladeb přináší jenom samé potíže. Malé operní divadlo přivezlo do Moskvy Lady Macbeth – a byl z toho Chaos místo hudby. Velké divadlo provedlo můj balet a tumáš, Baletní faleš. A co by se stalo, kdybych tehdy neodložil provedení Čtvrté symfonie? Kdo ví? Snad by nikdo neřekl ani slovo, možná by se má skladba dokonce líbila. Prognóza však byla fatální.“ (Svědectví, Praha 2005)