Ruční výrobky mají magickou vlastnost. Kromě krásy svého provedení z nich na první pohled vyzařuje pracnost, fortel a srdcařství jejich tvůrce. Přesně tohle vyzařují poklady z Horňácka utkané technikou činovať.
Tahle technika ručního tkaní je v rámci České republiky bez nadsázky ojedinělý úkaz.
Horňácká činovať je způsob tkaní spjatý s mikroregionem Horňácko v Bílých Karpatech. Dosahuje tak vysoké estetické a technické úrovně, že se v roce 2018 dostala na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.
Na chudém Horňácku bývalo tkalcovství nutností, tkaním si přivydělávala téměř každá domácnost. Původně tkali ze lnu a konopí, od 19. století také z bavlny, díky které začali tkát i vzorované tkaniny – a to už jsme u činovati. Je to nezaměnitelný způsob tkaní, kdy řemeslník řadí vzory za sebe do pruhů. Dodnes používané vzory vycházejí hlavně ze starých lidových výšivek. Místní tkali prostěradla i součásti krojů jako traslavice (pánské kalhoty) nebo rubáče (dámské spodničky). Sloužily i jako všední oblečení. Zajímavostí byly hustě vzorované cíšky. Sloužily jako nevěstino věno a dle tradice jich mělo být 7, ne všichni rodiče si ale mohli tohle číslo dovolit. Ještě na začátku 20. století byste na Horňácku našli stav skoro v každém domě.
Základem je bílá nebo přírodní osnova, do níž se vetkávají vzory. Podkladová barva tkanin je bílá nebo přírodní. Kromě toho se tká z červené, modré, černé, oranžové či žluté. Jednotlivé barvy nebo jejich kombinace nesou na Horňácku svůj význam.
Po 2. světové válce se i kvůli modernizaci výroby od tradičního tkaní postupně upouštělo. Tkalo už jen pár řemeslníků. Produkty jako povlaky na polštáře nebo ubrusy jste mohli koupit v celostátní síti prodejen Krásná jizba. Dnes činovať prezentují dva výrobci z Malé Vrbky. Inspirují se v tradičních vzorech, ale vymýšlejí průběžně i nové.
Urbanovi si umění činovati předávají v Bílých Karpatech z generace na generaci přes sto let už od prapradědy Františka. Každou činovať dodnes vyrábějí ručně nitku po nitce původním způsobem na tkalcovském stavu z roku 1854. Krojové součásti, polštáře i tapiserie. Jejich dílna vám ale utká na přání prakticky cokoli. V roce 2022 otevírá pan Urban tkalcovskou dílnu vybavenou historickým stavem dokonce i v Brně.
Paní Buchtelová se naučila tkát od dědečka, kterého to naučil jeho otec. Ten stav pořídil po svém návratu z Ameriky po 1. světové válce. Paní Buchtelová říká, že s nápady na nové vzory nejčastěji přichází její manžel, který se nebojí experimentovat. Chuť zkoušet nové mu pomohla i při návrzích a výrobě replik vzorů z 15. století pro muzeální expozice. Velkým hitem se u Buchtelů staly koštovky na krk, které vlastně vymyslel přímo jeden zákazník – když si do zdobeného dětského pytlíčku na drobné vložil místo mincí štamprli. Buchtelovi nápad doladili a pytlíčky začali prodávat už rovnou včetně skla. Právě jejich koštovky, číše i štamprle začali lidé nosit i ke kroji.
Horňácká činovať je natolik ojedinělou technikou a projevem lidového umu, že se jednou určitě dočká i zápisu do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tak držme palce.
Žarošice, proslulé poutní místo na Slovácku na okraji Ždánického lesa. Na mariánské pouti se tu každoročně fyzicky i emočně potká obrovské množství poutníků z Moravy, Slovenska i Rakouska. Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko, tvrdí starobylá poutní píseň. Tohle byste měli zažít také.
Prosinec se tradičně nese ve slavnostní atmosféře plné světýlek a očekávání. Kam na svařák, na vánoční koncert či adventní jarmark? Čtěte dál, protože vánoční atmosféru, tu my na jižní Moravě umíme.
Na rok 1805 plánoval Napoleon Bonaparte (od 1804 císař Francouzů) invazi do Velké Británie. Věřil si tak, že anektoval Hanoversko nebo unesl a nechal popravit příbuzného bývalého francouzského krále. Taková drzost nemohla zůstat bez reakce…
.jpg/350x220)
