Ruční výrobky mají magickou vlastnost. Kromě krásy svého provedení z nich na první pohled vyzařuje pracnost, fortel a srdcařství jejich tvůrce. Přesně tohle vyzařují poklady z Horňácka utkané technikou činovať.
Tahle technika ručního tkaní je v rámci České republiky bez nadsázky ojedinělý úkaz.
Horňácká činovať je způsob tkaní spjatý s mikroregionem Horňácko v Bílých Karpatech. Dosahuje tak vysoké estetické a technické úrovně, že se v roce 2018 dostala na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR.
Na chudém Horňácku bývalo tkalcovství nutností, tkaním si přivydělávala téměř každá domácnost. Původně tkali ze lnu a konopí, od 19. století také z bavlny, díky které začali tkát i vzorované tkaniny – a to už jsme u činovati. Je to nezaměnitelný způsob tkaní, kdy řemeslník řadí vzory za sebe do pruhů. Dodnes používané vzory vycházejí hlavně ze starých lidových výšivek. Místní tkali prostěradla i součásti krojů jako traslavice (pánské kalhoty) nebo rubáče (dámské spodničky). Sloužily i jako všední oblečení. Zajímavostí byly hustě vzorované cíšky. Sloužily jako nevěstino věno a dle tradice jich mělo být 7, ne všichni rodiče si ale mohli tohle číslo dovolit. Ještě na začátku 20. století byste na Horňácku našli stav skoro v každém domě.
Základem je bílá nebo přírodní osnova, do níž se vetkávají vzory. Podkladová barva tkanin je bílá nebo přírodní. Kromě toho se tká z červené, modré, černé, oranžové či žluté. Jednotlivé barvy nebo jejich kombinace nesou na Horňácku svůj význam.
Po 2. světové válce se i kvůli modernizaci výroby od tradičního tkaní postupně upouštělo. Tkalo už jen pár řemeslníků. Produkty jako povlaky na polštáře nebo ubrusy jste mohli koupit v celostátní síti prodejen Krásná jizba. Dnes činovať prezentují dva výrobci z Malé Vrbky. Inspirují se v tradičních vzorech, ale vymýšlejí průběžně i nové.
Urbanovi si umění činovati předávají v Bílých Karpatech z generace na generaci přes sto let už od prapradědy Františka. Každou činovať dodnes vyrábějí ručně nitku po nitce původním způsobem na tkalcovském stavu z roku 1854. Krojové součásti, polštáře i tapiserie. Jejich dílna vám ale utká na přání prakticky cokoli. V roce 2022 otevírá pan Urban tkalcovskou dílnu vybavenou historickým stavem dokonce i v Brně.
Paní Buchtelová se naučila tkát od dědečka, kterého to naučil jeho otec. Ten stav pořídil po svém návratu z Ameriky po 1. světové válce. Paní Buchtelová říká, že s nápady na nové vzory nejčastěji přichází její manžel, který se nebojí experimentovat. Chuť zkoušet nové mu pomohla i při návrzích a výrobě replik vzorů z 15. století pro muzeální expozice. Velkým hitem se u Buchtelů staly koštovky na krk, které vlastně vymyslel přímo jeden zákazník – když si do zdobeného dětského pytlíčku na drobné vložil místo mincí štamprli. Buchtelovi nápad doladili a pytlíčky začali prodávat už rovnou včetně skla. Právě jejich koštovky, číše i štamprle začali lidé nosit i ke kroji.
Horňácká činovať je natolik ojedinělou technikou a projevem lidového umu, že se jednou určitě dočká i zápisu do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tak držme palce.
Zdál se vám letošní březen a duben poněkud rozmarný? Přichází květen a s ním snad i stabilnější počasí, na jaké jsme v této části roku v našich podnebných šířkách zvyklí. Kam vyrazit na výlet, ať už je hezky nebo prší, to vám poradíme v následujícím článku.
Několik vesnic na kyjovském Slovácku dodnes vyznává tradici ornamentů vysypávaných z písku. Dřív obyvatelé originálně zdobili cesty před každou nedělní mší, dnes provázejí hody, svatby, folklórní slavnosti. Přijeďte se podívat a třeba si taky vysypat svůj vzor!
Nabízelo by se, že listopad se ponese v duchu sv. Martina. V listopadovém kalendáři o naši pozornost usiluje výrazných mužských postav ale víc! Budeme vzpomínat na Napoleona a na konci měsíce už také začneme vyhlížet Ježíška…
.jpg/350x220)