Moraváci jsou veselá kopa, o tom žádná. Vinařská tradice rozverně pojmenovaná hroznová koza má ale kořeny už v antice a možná ještě dál. Jaké má mýtická rohatá poslání?
Při této vinařské tradici nebývá zraněno žádné zvíře (a už vůbec ne koza).
Morava proslula vinařstvím. S tím se od prvních vypěstovaných bobulí pojily nejrůznější vinařské obyčeje. Zarážání hory na Slovácku, vinobraní, svěcení mladých vín… A v některých obcích na Znojemsku nazdobená figura vinohradnického kozla či kozy.
Starodávný obyčej má jednoznačně nejednoznačný původ. Badatelé dospěli k několika verzím. Podle archeologa Čižmáka sahají kořeny zvyku do antiky. Jiní ho přičítají římským legiím nebo keltským předkům na našem území. V oněch dávných dobách obětovávali živou kozu. Rolníci věřili, že bůh úrody na sebe bere zvířecí podobu, po sklizni je zesláblý a musejí ho proto zabít, aby se na jaře opět zrodil v plné síle. Staří Řekové podobně obětovali kozla coby trest za škody ve vinicích. Naštěstí došel zvyk proměny a pamětníci už ho znají „ve veganské podobě“ – vinaři na Znojemsku předávali představitelům obce masku v podobě kozí hlavy ozdobené ovocem a květinami. Hroznová koza ve vinohradu ručí za dobrou úrodu, vstřícné počasí, odměňuje dobré hospodáře, trestá lenochy.
Lidový obyčej praktikovali vinaři v příhraničí do druhé světové války. Skoro před 20 lety se ho povedlo obnovit a v roce 2021 rozšířil spolu s pískem vysypávanými ornamenty na Hodonínsku Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje.
Učitel a znojemský písmák Jiří Svoboda – duchovní otec oživení tradice – sepsal knihu znojemských pověstí. Při sběru podkladů objevil i starou kozí tradici. Legendu oživil, pak se slova ujali umělci a dali koze fyzickou podobu. Třeba bratři Pátí ji vytesali ze starobylého vinařského lisu. Ale asi nejznámější je plastika v životní velikosti, kterou vyrobili žáci ZVS Hrádek během hodin výtvarky.
Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny – to je možná špatná zpráva pro všechny školáky, ale dobrá pro ty, kdo si nechávají to nejlepší na konec. Srpen na jižní Moravě voní okurkami, rajčaty, vínem a dobrodružstvím – stačí si jen vybrat, kam vyrazíte nejdřív.
Je to ale pořádný rambajs! Součástí velikonočního hrkání jsou na Bučovicku obchůzky s Jidáši. Na Velký pátek nebo Bílou sobotu obchází ves maskovaný živý Jidáš, nebo nesou chlapci neživou figurínu. Čistě klučičí záležitost, ale divákem můžete být bez ohledu na gender!
Březen, za kamna vlezem? To snad letos nebude třeba. Čekají nás příjemné jarní teploty, navíc byste přišli o spoustu zajímavých akcí. Ze zimního spánku se probouzí mnoho památek a s krásnými akcemi se přímo roztrhl pytel. Co v březnu na jižní Moravě neminout? Čtěte dál a vybírejte.
.jpg/350x220)
.jpg/350x220)