Žarošice, proslulé poutní místo na Slovácku na okraji Ždánického lesa. Na mariánské pouti se tu každoročně fyzicky i emočně potká obrovské množství poutníků z Moravy, Slovenska i Rakouska. Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko, tvrdí starobylá poutní píseň. Tohle byste měli zažít také.
Termín pouti je pevně daný, koná se každý rok druhou sobotu v září (v den narození Panny Marie).
Od roku 2021 najdete na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR žarošickou mariánskou pouť. Zlatá sobota je tu hlavní poutí v rámci církevního roku. Překrásná tradice a silný genius loci je i pro návštěvníka–ateistu velký zážitek. Vícedenní program je fenomén i ve srovnání s proslulými poutěmi třeba ve Křtinách či Velehradu.
Podnětem pro rozvoj mariánských poutí obecně bylo vítězství nad Turky v bitvě u Lepanta 1571. Lidé se před válečnými hrůzami utíkali k Panně Marii coby ochránkyni před nepřáteli. (V centru kultu stojí milostná socha nebo obraz.) Další rozkvět přineslo baroko. Zato komunistická totalita znamenala útlum. Ale rozhodně ne konec! Po roce 1989 tradice opět jen kvete. Význam Žarošic coby poutního místa podtrhl roku 1995 papež Jan Pavel II., když na Svatém Kopečku u Olomouce žarošickou mariánskou sochu korunoval.
A proč vlastně „milostná“ socha? Nejde o žádné košilaté záležitosti. Zkrátka se jí připisují zázračné účinky. Poutní místo Žarošice se váže k soše Panny Marie, kterou kostelu darovala královna Eliška Rejčka. Je dřevěná, vysoká 142 centimetrů, stará 700 let. Pro starobylost poutního místa se jí říká Stará Matka Boží.
Ruční výrobky mají magickou vlastnost. Kromě krásy svého provedení z nich na první pohled vyzařuje pracnost, fortel a srdcařství jejich tvůrce. Přesně tohle vyzařují poklady z Horňácka utkané technikou činovať.
Jarní prázdniny se kvapem blíží a ani u těch letních se nevyplácí s výběrem tábora pro ratolesti příliš otálet. Místa v tradičních pobytových i v příměstských táborech mizí rychlostí blesku.