Barvení lnu a později bavlny indigem je prastará technika původem z Asie. Na jižní Moravě kdysi vykvetl modrotisk do krásy jako chrpová louka uprostřed léta. A kvete dodnes! Vydejte se do modrotiskové dílny...
Modrotisk je tak jedinečný, že ho v roce 2018 zapsali za Českou republiku na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Spolu s naší zemí přibylo na seznam také Slovensko, Maďarsko, Německo a Rakousko. Prestižní ocenění vyvolalo vlnu zájmu. To přineslo stejně velkou vlnu falešného strojového modrotisku. S bídnou kvalitou, jak asi nemusíme dodávat…
Fascinující textilní tiskařská technika k nám doputovala pravděpodobně z Číny. V 18. století její krásu objevily vyšší vrstvy, během 19. století pronikla na vesnice. Modrotisk byl „in“, ale vlivem hospodářských změn výroba upadala a ve druhé polovině 19. století už byla doménou venkova. Jako se liší podle regionů lidové kroje, podobně se lišily i modrotiskové vzory jednotlivých oblastí.
Je to hotová alchymie a rozhodně nic pro nedočkavce. Pomocí dřevěných forem se na bílou látku nanáší krycí rezervážní hmota. (Používá se také ruční malba, stříkání nebo sítotisk.) Ta chrání plátno pod vzorem proti obarvení – a její přesné složení je výrobní tajemství každé dílny. Když barva po několika dnech zaschne, látka se obarví v indigové lázni. I ta je výrobním tajemstvím. Nakonec odstraníte krycí směs vypráním v lehkém roztoku kyseliny sírové, která hmotu rozpustí. A voilà, pod ní se objeví původní bílý vzor.
Kam v tuzemsku za pravým modrotiskem? Jedině na Moravu. Dvě dílny tu dodnes fungují se vším všudy. Hýčkají vysekávané formy i další zařízení, vyrábějí krásné modrobílé věci a ještě vás rádi vezmou na prohlídku a zasvětí do tajů nevšední výroby.
Obě dílny získaly prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel, který významným řemeslníkům pečujícím o tradiční rukodělnou výrobu uděluje ministr kultury. Udělejte si výlet do krásné krajiny Moravského krasu nebo na Slovácko a přesvědčte se na vlastní oči, že titul je zasloužený.
Na jižní Moravě se daří bílým odrůdám. Ale na Velkopavlovicku jsou doma modré odrůdy, je srdcem moravských červených vín. Přívlastky tu mají vína i krajina – „bezlesý kraj beze stínu“ a „kraj modrých hor“. Nebojte, zelenou přírodu si po cestě užijete po demižonech. Vyznavači cyklistiky ocení atraktivní terény a daleké výhledy do kraje, nad kterými extroverti ztichnou a introverti pronesou výmluvné aaah.
Slovácko je kraj stále živých lidových tradic a místní si je hýčkají. Čekáte proto jeden malovaný sklípek s barevnými ornamenty vedle druhého? Ty tu samozřejmě jsou. Ale teď bude řeč o vinařstvích v moderním pojetí od strohé severské jednoduchosti po mlýn, který (už) vůbec mlýn není.
Být či nebýt, to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Ptá se Hamlet, kralevic dánský. A my se ptáme – co takhle zajít na ochotnické divadlo?!