Oskar a růžová paní

Pavla Tomicová a Josef Polášek v něžné komedii o tom, jak může být život krásný i když je k nám krutý. Je o odvaze žít a chuti se smát. Bez toho by to totiž všechno bylo k nepřežití.

Oscar je úžasný chlapec. Sedí na svém lůžku v nemocnci a to co potřebuje je opravdu dobrý plán. Měl by to být vskutku důmyslný plán, jak přežít život se vším, co k němu patří až do vysokého věku, ale stihnout to v přeci jen trochu kratším čase. Jeden den jako deset let - s takovým kouzlem může Oskarovi pomoct jen jediný člověk. Obávaná škrtička z Languedocu, bývalá zápasnice, dnes záhadná, úžasná, vždy pohotová babi Růženka...Spolu s Oskarem jsou tým, který chrlí vtip, humor a nic pro něj není svaté, nemožné, nedosáhnutelné i v těch nedjramatičtějších situacích. Všechno zvládnou, vědí totiž dobře, že záda jim kryje ještě třetí tajný parťák Pánbůh osobně, který má kouzla s časem a zázraky na počkání takříkajíc v popisu práce. Člověk mu jen musí věřit a jasně říct, co chce. Přesně to se Oskar musí naučit. Potom ten život také nějak vypadý a má styl i když je člověku náhle na konci týdne z ničeho nic stodeset let.

Erik E. Schmitt patří v současnosti k nejoceňovanějším a nejhranějším evropským dramatikům. Jeho hry jsou vždy odvážným, hlubokým onorem do lidské duše v její kráse, ale i složitosti. Schmitt dokonale balancuje na hraně smutně-směšných nálad. Ale humor je pro něho vždy způsobem jak uchopit vážné téma, tak jako v tomto připadě, kdy se spolu s Oskarem vydáme na pouť životem, kde mu místo dlouhých dnů zůstávají jen důležité chvíle. To by mohlo být samo o sobě velmi smutné, ale zde právě uvádí Schmitt do děje skvělou postavu babičky Růženky, energické, vtipné, neproniknutelné a tajemné Oskarovy společnice. Spolu se dokážou jen smát, na pláč není čas. Obě postavy jsou velkou výzvou pro herce, kteří dokážou nejen zvládnout, ale navíc naplnit vlastnám tématem lidského porozumění, odvahy a nezdolné chuti žít.  A právě tuto chuť, humor a energii, dokáže naplno rozdávat Pavla Tomicová v postavě babi Růženky, protože do své postavy vkládá velké porozumění a srdce a Josef Polášek, jako Oskar, který je  zároveň dítětem i stárnoucím mužem, přímo se nám mění před očima a v každé poloze je zcela přesvědčivý.