S příchodem jara ožívají specifické lidové obyčeje a obřady. Mnohé z nich jsou staré, prastaré. V Josefově na Hodonínsku každoročně na Smrtnou neděli pořádají smrtnicu. Zní to děsivě? A přitom je to zábava… Vzbudili jsme vaši zvědavost?
Smrtná neděla, kdes klíč poděla, děla jsem ho děla, svatému Jiří. Svatý Jiří vstal, pole odmykal, aby tráva rostla, tráva zelená, fiala modrá, růže červená.
Tuhle píseň uslyšíte v Josefově každý rok v předjaří na Smrtnou neděli během března nebo dubna. Od počátku 20. století (možná déle) vynáší josefovské dívky ve věku dvou až čtrnáct let z dědiny smrtku. V různých obměnách znají tento obyčej i jinde. Jde o to symbolicky ukončit zimu a přivítat jaro!
Smrtnica je lidová obřadní obchůzka, oslava jarní rovnodennosti. Krásná tradice figuruje od roku 2016 na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje pod názvem „Smrtnica a chození s babú – dívčí raně jarní obchůzka na Smrtnou neděli“.
Je to ale pořádný rambajs! Součástí velikonočního hrkání jsou na Bučovicku obchůzky s Jidáši. Na Velký pátek nebo Bílou sobotu obchází ves maskovaný živý Jidáš, nebo nesou chlapci neživou figurínu. Čistě klučičí záležitost, ale divákem můžete být bez ohledu na gender!
Moraváci jsou veselá kopa, o tom žádná. Vinařská tradice rozverně pojmenovaná hroznová koza má ale kořeny už v antice a možná ještě dál. Jaké má mýtická rohatá poslání?
Být či nebýt, to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Ptá se Hamlet, kralevic dánský. A my se ptáme – co takhle zajít na ochotnické divadlo?!