Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Papouščí ZOO v Bošovicích? Evropský unikát, který chová i metrové Ary

Malá vesnička Bošovice na Vyškovsku a v ní jeden naprostý evropský unikát – jedinečná Papouščí ZOO. Přes 200 kusů exemplářů a více než 50 druhů pestrobarevných papoušků z tropických oblastí světa na jednom místě – tedy zhruba 2x tolik, než chová slavná Pražská zoologická zahrada - to je lákadlo, které k úspěšným chovatelům Haně a Vlastimilu Škrhákovým přivádí ročně na nenápadné místo jižní Moravy už 30 tisíc nadšených návštěvníků. Milovníci přírody a papoušků obzvlášť sem přitom za nimi jezdí stovky kilometrů a dokonce i ze zahraničí. Není divu. Soukromá zoologická zahrada specializovaná na papoušky z jižní Ameriky, Afriky i Austrálie chová totiž hned několik vzácných a ohrožených druhů, jejichž výbornou kondici sem jezdí obdivovat i „lidé od fochu“ a vyhlášení odborníci ze zahraničí.

„Návštěvníci jsou velmi překvapeni, když k nám zavítají poprvé. Drtivá většina z nich totiž čeká, že v takové malé vesničce kdesi na jižní Moravě budeme mít někde „na hnojisku“ pár ptáků a to bude vše. Když ale vidí ty naše nádherné vzácné Ary kanindy, kterých žije ve volné přírodě už jen 200 kusů nebo třeba vzácné osmicentimetrové papoušíčky, které neuvidí v žádné jiné ZOO v Evropě, to prostředí, ve kterém papoušky chováme, odchází od nás nadšení a znovu se vrací,“ říká provozovatelka Papouščí ZOO Hana Škrháková.

Když si před více než 30 ti lety brala nadšeného chovatele papoušků, nejspíš ji ani nenapadlo, do čeho všeho ji její manžel díky své vášni „uvrtá“. Začalo to přitom docela nevinně. „V šesti letech měl úraz na oku, a protože rodiče jej potřebovali udržet doma v klidu od běžných klukovských aktivit, jako je fotbal a kolo, pořídili mu andulky a korely,“ vypráví. Pak už to šlo ráz na ráz. I když práce kolem papoušků jí bere veškerý čas a soukromí, nelituje. Mluví o ní s láskou, nadšením a s takovým zapálením, že by dokázala k chovatelství strhnout i člověka, který o přírodě neví vůbec nic. „Co mě osobně na papouščí ZOO baví ze všeho nejvíc? Všechno. Papoušci jsou totiž úžasně vnímaví, inteligentní a zvědaví tvorové. Reagují na tón hlasu, na atmosféru, jaká je zrovna kolem nich. Poznají, když přijdu a začnou mi okamžitě povídat. Kakaduové mě vždycky pobaví svým komediálním talentem. A když se narodí nějaké mládě, to je obrovská radost, i když většinu času zabere na téhle nikdy nekončící práci krmení a čištění voliér,“ popisuje provozovatelka specializované soukromé zoologické zahrady. Když v roce 2008 získali Škrhákovi licenci na provozování ZOO a v roce 2011 ji skutečně otevřeli, měli 19 druhů papoušků a návštěvnost 5 tisíc lidí ročně. Za pár let se jim ji díky obrovskému úsilí podařilo vytáhnout šestinásobně. Vše si dělají svépomocí, na vše musí vydělat. Vstupné provoz nepokryje, jen krmení pro papoušky stojí tři čtvrtě milionu korun za rok. A tak jej dotují ze své druhé firmy, kterou provozují. Přesto otevřeli ornitologickou stezku, spustili komentované prohlídky pro školy, školky, turistické kluby či skupiny seniorů, nabízí zážitkový program pro děti, příjemné Cafe Kakadu s výhledem na papoušky, dětský koutek a letos se pustí do budování dětské minizoo s klokany, ovečkami a hřištěm. A když sem přijedete v květnu nebo v červnu, můžete si kromě zážitku z pestrobarevných papoušků, senzační palačinky s malinami či suvenýrů s motivy těchto zajímavých ptáků odnést také zážitek z nádherně kvetoucí zahrady. Manželům Škrhákovým se každoročně daří od prověřených chovatelů z Evropy získávat nové druhy papoušků a mláďata také úspěšně odchovávají. Jsou za tím ale desítky let zkušeností a tvrdé dřiny.

V roce 2017 se ZOO pochlubila třeba mládětem vzácného amazoňana nádherného. Šlo přitom o první odchované mládě v českých a slovenských zoologických zahradách. „Vybudovat a uvést do provozu zoologickou zahradu je nejvyšším stupněm, kam lze v chovatelství dojít. Lidský život je ale na zoologickou zahradu krátký, největší papoušci – Ary – se dožívají i osmdesáti let. Naše děti už jsou tak srovnané s tím, že tenhle rodinný podnik zkrátka jednou přeberou po nás,“ směje se sympatická chovatelka. Už se také nemůže dočkat startu další sezóny, která začne už 1. března. A návštěvníkům vychází vstříc i s otvírací dobou. Aby se to totiž nepletlo, mají otevřeno denně včetně svátků až do poloviny listopadu. 

Jak je složité získat licenci na takovou ZOO?
Musíte mít zkušenosti, vzdělání, zázemí pro zvířátka, sklady krmiva, veterinární přípravky, veškeré technické zázemí. Licence se uděluje na 2 roky. Chodí vždy asi 20 ti členná komise na kontrolu, kde jsou veterináři, ředitelé ZOO a další. Neshledali závady, takže nám v roce 2010 udělili licenci na dobu neurčitou. Abyste získali status zahrady, musíte mít min. 20 druhů zvířat.

Takhle křičí papoušci pořád, nebo se teď s prvním jarním sluníčkem projevují aktivněji?
Tohle je normální, papoušci zkrátka komunikují, štěbetají a povídají si. Mají rádi slunce, jsou rádi venku. Jinak expozice se skládá z 2 částí, jedna je zimoviště, kde mají budky, kam dostávají jídlo a pití. Jsou tam zděné příčky, takže na sebe nevidí. Protože pořizujeme vždy od každého druhu minimálně dva páry, mají tam také relativně klid. To stejné je venkovní část, kde pobývají během dne v létě.

Papoušci jsou tropičtí ptáci, jak fungují v zimě? Musíte jim v naší zeměpisné šířce hodně přitápět?
Vevnitř se jim zimoviště, samozřejmě, vytápí, ale pokud je alespoň kolem nuly, tak je i přes zimu během poledne vypouštíme. Oni si vyletí a mohou si kdykoli zaletět zpátky.

V kolik ráno vstáváte, abyste vše zvládla? Té práce tady musí být od rána do večera…
Vstávám v 6 hodin, pak se připravuje krmení pro papoušky. Tedy ovoce a zelenina, vše kromě avokáda. Papoušci milují exotické plody jako banány, citrusy, ale dáváme jim i tuzemské, třeba mrkev, petržel, jablíčka, hrušky, okurky – úplně všechno.

Kolik kilo se toho denně u vás spořádá?
Tak kolem tří až pěti kilo podle sezony, přes zimu se krmí jednou denně, přes léto a v době odchovu mláďat 2 až 3x denně. Ovoce je ale jen 1/3 krmné dávky, další třetinu tvoří zrniny, to jsou směsi, které se vozí speciálně namíchané z Belgie pro daný druh papouška. Jiné krmení mají Ary, jiné kakaduové, jiné žakové atd. Máme výhodu, že si můžeme koupit připravené krmení, samozřejmě je to dražší. A třetinu tvoří speciální granule, které mají potřebnou výživovou hodnotu.

Co třeba ořechy? Běžně známe papouška z fotografií, jak louská burák…
Ty jsou nedílnou součástí krmení, ale kilo ořechů, to je tak 400 Kč. Pekany, mandloně, to je skutečně drahá položka.

Kolik vůbec stojí provoz takové papouščí ZOO?
Zhruba ¾ milionu korun za rok tvoří jen krmení. Celkově kolem milionu roční provoz včetně odměn pro zaměstnance, máme paní v pokladně, v občerstvení, další pomáhá s krmením a čištěním voliér. A v létě potom brigádníky. Některé dny přijde až 600 lidí.

Jak to financujete? Čistě ze vstupného?
Ne, my ho bohužel nemůžeme mít tak vysoké, abychom pokryli náklady, takže máme ještě firmu, která vytváří zisk a sponzoruje provoz a budování. Co se týká adoptivních rodičů, jsme rádi za každou korunu. Málokdo si uvědomuje, že jsou tady milionové hodnoty jen v ptácích.

Kde takové vzácné ptáky získáváte? Existuje nějaká světová burza, nebo kde se dá sehnat takový metrový Ara?
Taky, ale to je velice nebezpečné, co se týká nemocí atd., takže spíš z prověřených chovů. Máme asi desetinu z chovu z Tenerife na Kanárských ostrovech. Většinou od soukromých chovatelů, které máme odzkoušené. Nemáme žádné papoušky z odchytu, toto je už 2. generace odchovaná člověkem v zajetí v Evropě.

Vy jste v podstatě 24 hodin denně v práci. Krmení, čištění, úklid, stále dokola?
V podstatě ano. Expozice se neustále čistí, mění se papouškům bidla, protože oni ty větve okusují, takže se musí měnit. Vyvěšují se jim různé hračky, které se vyrábí ze dřeva, což dělá náš syn. Celá rodina zabezpečuje chod ZOO. Ta zvířátka musíte opatrovat, přes zimu se večer zavírají padací okýnka, aby se zbytečně prostor nevytápěl. V létě zase papoušky mlžíme, máme všude rozvody vody, takže všude jim tečou sprchy. To je u návštěvníků velice oblíbené a celá zahrada se tím osvěží. Ta práce je nekonečná.

Jaké tady máte nejvzácnější druhy?
Máme celkem 16 druhů vzácných papoušků, kteří patří do nejohroženější skupiny. My si ale všech papoušků vážíme, máme tady od nejlevnějších v dětském koutku, jako jsou korely, andulky, pak papoušky od 3 tisíc. Máme desetitisícové, ale i ty statisícové. Jsme strašně rádi, když se nám podaří odchovat mláďátka, proto máme od každého minimálně 2 páry nepříbuzných kusů. Ten nejvzácnější papoušek ale nemusí být vždy ten největší nebo nejbarevnější.

Ta vzácnost druhu je asi dána čistě počtem kusů ve volné přírodě, že..
Přesně tak. Máme třeba vzácné Ary kanindy, které pochází z jižní Ameriky a ve volné přírodě je evidovaných už jen nějakých 200 ks. V ČR v zajetí jich přitom žije snad 400. V lidské péči je jich tedy víc než ve volné přírodě. S těmito vzácnými druhy se pak musí i náležitě zacházet. Musí být doloženo, jak se s nimi obchoduje, komu se prodává, kolik kdo odchoval mláďat atd.

Kolik se průměrně papoušek dožívá?
Tak 50 let, ale třeba velké Ary až 80 roků, ty nejmenší pak kolem 20-30 ti let. Jsou dlouhověcí. Je to stálá expozice a my jen dokupujeme jednotlivé kusy.

Proč by se sem turisté měli přijet podívat? Na co zajímavého v rámci ČR návštěvníky lákáte?
Každého lákají ti barevní, velcí papoušci, tedy Arové. Tady si určitě každý přijde na své, ale máme celkem 54 druhů, což nemá žádná ZOO. Pražská ZOO má přes 30 druhů, ale ani ne polovinu vystavují. Jako jediní máme také jedny z nejmenších papoušků na světě, 8 cm velké papoušíčky. To neuvidí nikde jinde, máme celkem 10 expozic a ty mají u návštěvníků obrovský úspěch, to je rarita i v rámci Evropy. Stejně jako další papoušek, kterého jsme pořídili v loňském roce – kogna smaragdový, který žije na jihu Argentiny v Ohňové zemi, v nehostinném kraji. Máme 3 páry, protože je to hejnový papoušek. Ve střední Evropě není žádná ZOO, která by je vystavovala. Jsou velice vzácní, líbiví a navíc velmi komunikativní.

Jak je papoušek vnímavé zvíře? Reagují třeba na tón hlasu, vycítí, když je ošetřovatel v nepohodě?
Určitě je vnímavé, ale ZOO by měla fungovat jinak. Ta by měla nepřímo vychovávat veřejnost, návštěvníky k ekologii, ochraně přírody, aby se seznámili se životem papoušků ve své domovině, ale i v lidské péči. Když třeba někdo má papouška, aby se dozvěděl, jak se o něj postarat, co vše péče obnáší.

Takže ten smysl je edukativní, výchovný, ne z toho dělat cirkus…
Přesně tak, zoologické zahrady by neměly být brány jako něco, kam lidi jedou za zážitkem, že na ně bude papoušek mluvit, předvádět se nebo jezdit na tříkolce. Opravdu by to mělo mít výchovný charakter, aby se lidé něco dozvěděli.

Přispívají k tomu hodně třeba i vaše programy, kdy se děti mohou stát na den ošetřovatelem?
Dětem se věnujeme hodně, když přijedou školy a školky, provedeme je po areálu s průvodcem a zaujmeme, takže nemusí číst popisky nebo informační panely. Dostanou se také do zázemí. Pro děti od 8 do 15 ti let máme prázdninovou akci, kdy je dítě celý den pravou rukou ošetřovatele. Jsou večer plné dojmů a strašně unavení, přece jen jsou celý den v pohybu.

Je o to zájem?
Hodně to dětem berou jako dárkový poukaz. Krmí s ošetřovatelem, čistí voliéry, vyměňují bidýlka. Dostane tady u nás veškeré jídlo, svačiny, pitný režim. Nic nepotřebuje, jen mít chuť se formou hry, zábavy něco dozvědět a pomáhat. Stojí to 2.690 Kč a je to privátní záležitost, aby si to dítě užilo samo. Většinou jsou to děti z rodin, kde mají papouška nebo by dítě strašně papouška chtělo a nemá na to čas. Zažili jsme i jeden smutný případ, kdy to koupili klukovi, který neměl zájem. A když přišli do zázemí a Ary začaly křičet, kluk se chytil za uši. To byla ale výjimka.

Máte všechno o papoušcích nastudované? Byli jste třeba s manželem někde v Amazonii, v přirozeném prostředí papoušků? Neláká vás podívat se, jak žijí volně?
Snažíme se studovat. Dříve, když se šetřily peníze a budovala se ZOO, tak za nimi vycestovat nešlo. A teď už není čas a nechce se. Ale byli tady třeba tři kurátoři z Kanárských ostrovů, jezdíme po republice na přednášky lidí, kteří jsou ze zahraničních zahrad a chovatelé. Takže s tou cizinou jsme v kontaktu neustále.

Spolupracujete jako člen Asociace zoologických zahrad se ZOO? Odebírají si od vás papoušky, pokud se vám podaří odchovat mláďata?
Ano, ale spíše výjimečně, v ZOO jsou papoušci jen velmi okrajově. Je tam výseč všech různých zvířat a na papoušky vyčlení třeba tři, čtyři, pět voliér. V momentě, kdy se stav naplní, tím to končí. A musí se také držet své koncepce.

Máte papoušky pojmenované?
Ne, ale když přijdeme, řekneme třeba: Ahoj holky, ahoj kluci, jak se dnes máte? Promluví se, zavolá se na ně, nemůžete tam jen tak vpadnout a nic. Oni si striktně chrání své teritorium.

Jak se chovají k ošetřovatelům ty velké druhy? Mohou být i nebezpeční, pokud nedodržíte jejich „komfortní zónu“? Umí třeba seknout zobanem?
Máme je po párech a oni si své teritorium skutečně chrání. Že by někoho napadli, to ne, ale když má samice mláďata, samec je chrání. Takže když je hnízdní období, musí se potichu při čištění expozice, vstupovat opatrně, jen nejnutněji, aby mláďátka nezabili a podobně.

Říkala jste, že velké Ary se dožívají až 80 ti let. Máte tady také takového papouščího dědečka?
My máme papoušky staré nejvíce 25 let, kupujeme ideálně mláďata do půl roku věku.

Manžel je úspěšný chovatel, jezdí sem odborníci z celého světa. Jak se dívají na to, co se vám podařilo za 8 let v podstatě svépomocí v malé jihomoravské vesničce vybudovat?
Byli tady třeba před 2 lety chovatelé z Indie a z Austrálie a ti byli velmi překvapení. Byli to nejbohatší lidé z Indie vlastnící celou řadu druhů nejvzácnějších papoušků. Když u nás viděli vše vyrobené z nerezi, což je absolutně nezávadný materiál pro papoušky, hladili to, jako by to bylo ze zlata. Oni by to okamžitě zaplatili, ale tam není nikdo, kdo by jim něco takového udělal. Byli opravdu překvapení, na jaké úrovni to chovatelství tady je a nevěřili svým očím. Včetně zázemí, kde je všechno z mozaiky. Loni tady byli zase ze Schönbrunnu z vídeňské ZOO ošetřovatelé papoušků, strávili tu celý den a byli udivení rozmanitostí druhů, v jaké jsou zvířata kondici a v jakém prostředí je chováme. Na to jsme velice pyšní.

Kolik vám chybí ještě druhů?
Strašně moc, je popisováno na 400 druhů papoušků, určitě bychom se rádi dostali ke stovce.

Kteří papoušci jsou nejzábavnější? Kam chodíte ráda, kde víte, že se zasmějete?
Kakaduové. Ti jsou velmi komediální a inteligentní.

Chystáte pro návštěvníky letos nějaké nové druhy?
Budeme mít Ary amazonské, také vzácný papoušek, a nějaké další druhy Arů.

Co Vás na té práci baví úplně nejvíc? Proč ji máte tak ráda?
Jednak ta rozmanitost, je to práce, která rozhodně není stereotypní. A pak - ta zvířátka jsou živá, velmi vnímavá, inteligentní. Reagují na hlas, na atmosféru, která je kolem nich, někteří jsou i velmi zvědaví. Chovají se zkrátka každý den jinak, někdy mají mláďátka, takže musíte to změnit, to zkusit jinak. A pak lidé, když odchází od nás spokojení, to je velký motor a super pocit. Máme tu asi sedmdesátiletou paní, která k nám jezdí pravidelně se synem a ta vždycky říká: Když vystoupím před domem na parkovišti, všechno mě bolí. Ale když pak po několika hodinách nasedám do auta, jsem jak znovuzrozená. Takže to mluví za vše, takoví návštěvníci nás velmi těší.

Co je potřeba takovým exotickým ptákům zajistit, aby byli v prostředí mimo svou domovinu spokojení?
Zábavu. Ve volné přírodě oni 90% každého dne bojují o přežití a létají i desítky kilometrů za potravou. V zajetí mají toto všechno zajištěné, nemusí hledat hnízdní dutinu, mají vodu, jídlo, vše, takže potřebují jen zábavu. Proto jim předkládáme spoustu hraček, houpaček, prolézaček, abychom je zabavili. Potřebují okusovat větvičky, aby si zbrousili zobák, loupat semena a ořechy, šplhat po stromech, aby neškubali sebe, aby nebyli agresivní. To je třeba příklad „italských domácností“, které jsou hlučné, kde se lidé hádají a křičí. Potom i papoušek je hlučný, agresivní, škube si třeba peří, když tam není ta pohoda. A ta zvířata si ji zaslouží…