FAZIL SAY HRAJE BEETHOVENA

LUDWIG van BEETHOVEN Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37
DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ Symfonie č. 15 A dur op. 141
Fazıl Say klavír
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
 
Fazıl Say a Brno
Turecký klavírista a skladatel Fazil Say (1970) je bez nadsázky miláčkem brněnského publika, jehož srdce si získal už v lednu 2009 provedením Saint-Saënsova Druhého klavírního koncertu. Ještě větší dojem pak v Brně zanechal jako rezidenční umělec filharmonické sezony 2013/2014, kdy se představil ve své umělecké dvojroli interpreta a tvůrce: brněnští posluchači si jistě vzpomenou na památná provedení Sayovy První symfonie „Istanbulské“ (která kombinovala zvuk symfonického orchestru s tradičními tureckými nástroji) a Koncertu pro trubku a orchestr (s Gáborem Boldoczkým coby sólistou) nebo na Sayův nezapomenutelný sólistický výkon v Mozartově Klavírním koncertu č. 21 C dur. Památným se také stal Sayův recitál na jaře 2014, který se shodou okolností stal i křtem ohněm nového klavíru Steinway čerstvě zakoupeného do Besedního domu; zájem posluchačů o koncert byl enormní, sál praskal ve švech, židle pro publikum byly rozestaveny poprvé v historii Besedního domu i na jevišti kolem klavíru. A ovace vestoje tenkrát nebraly konce… Sotva by se našla lepší pozvánka na Sayovo provedení Beethovenova Třetího klavírního koncertu než připomínka jeho předchozích brněnských účinkování.

Šostakovičova Patnáctá
V roce 2025 si připomínáme 50 let od úmrtí Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče (1906–1975), jednoho z největších symfoniků 20. století. Jeho 15 symfonií vzniklo v rozpětí šestačtyřiceti let. Poslední, Patnáctá symfonie pochází z roku 1971. Strávil jsem nad ní spoustu času, vyznal se o ní Šostakovič v jednom rozhovoru. Bude to znít divně, ale pracoval jsem na ní v nemocnici, pak když jsem z nemocnice odešel, psal jsem na dače, chápete, nemohl jsem se od ní odtrhnout. Je to jedno z těch děl, které mě plně pohltilo, a jedno z mála mých děl, o kterém jsem měl jasnou představu od první do poslední noty. Potřeboval jsem jen čas, abych vše zapsal. Symfonie č. 15 je příznačným plodem Šostakovičova pozdního období, ve kterém hřmotnost a komplikovanost ustoupila úspornosti a rozvaze. Zrcadlí se v ní rozpor mezi subjektem a společenskou realitou, mezi niterným vzletem individua a pesimisticky se jevícím světem. Při zkouškách skladatel sděloval interpretům: První věta – dětství, hry, úplná bezstarostnost. Další – život, jeho bouře, radosti, útrapy i naděje. Život, prožitý od začátku až do konce… Premiéra se uskutečnila 9. ledna 1972 v sále moskevské konzervatoře, její řízení bylo svěřeno Šostakovičovu synu Maximovi.
 
Poslechněte si:
Fazıl Say hraje 3. klavírní koncert Ludwiga van Beethovena
www.youtube.com/watch?v=a0ixaGeQzME
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 15
www.youtube.com/watch?v=N0iZGMXpquQ