Modrotisk

Bílý vzor na uhrančivě modrém podkladu

Modrotisk je tak jedinečný, že ho v roce 2018 zapsali za Českou republiku na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. 

Spolu s naší zemí přibylo na seznam také Slovensko, Maďarsko, Německo a Rakousko. Prestižní ocenění vyvolalo vlnu zájmu. To přineslo stejně velkou vlnu falešného strojového modrotisku. S bídnou kvalitou, jak asi nemusíme dodávat…

Fascinující textilní tiskařská technika k nám doputovala pravděpodobně z Číny. V 18. století její krásu objevily vyšší vrstvy, během 19. století pronikla na vesnice. Modrotisk byl „in“, ale vlivem hospodářských změn výroba upadala a ve druhé polovině 19. století už byla doménou venkova. Jako se liší podle regionů lidové kroje, podobně se lišily i modrotiskové vzory jednotlivých oblastí.
 

Jak se rodí modrotisk

Je to hotová alchymie a rozhodně nic pro nedočkavce. Pomocí dřevěných forem se na bílou látku nanáší krycí rezervážní hmota. (Používá se také ruční malba, stříkání nebo sítotisk.) Ta chrání plátno pod vzorem proti obarvení – a její přesné složení je výrobní tajemství každé dílny. Když barva po několika dnech zaschne, látka se obarví v indigové lázni. I ta je výrobním tajemstvím. Nakonec odstraníte krycí směs vypráním v lehkém roztoku kyseliny sírové, která hmotu rozpustí. A voilà, pod ní se objeví původní bílý vzor. 
 
Kam v tuzemsku za pravým modrotiskem? Jedině na Moravu. Dvě dílny tu dodnes fungují se vším všudy. Hýčkají vysekávané formy i další zařízení, vyrábějí krásné modrobílé věci a ještě vás rádi vezmou na prohlídku a zasvětí do tajů nevšední výroby.

Nositel tradice lidových řemesel

Obě dílny získaly prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel, který významným řemeslníkům pečujícím o tradiční rukodělnou výrobu uděluje ministr kultury. Udělejte si výlet do krásné krajiny Moravského krasu nebo na Slovácko a přesvědčte se na vlastní oči, že titul je zasloužený.