Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

Svatý kopeček u Mikulova? Vyšlápněte si k jedné z nejstarších křížových cest i levandulovému včelínu!

Svatý kopeček - magické místo, které je jednou z dominant starobylého Mikulova. Zdejší Křížová cesta je jedním z nejstarších poutních míst na Moravě, před 400 lety se zde usídlili novokřtěnci, kteří tady vyráběli proslulou fajáns. A místní patriot a vinař Petr Marcinčák teď na jeho úpatí vybudoval unikátní levandulový včelín, který zpřístupní veřejnosti

Foto: FB Víno Marcinčák

Kdo jednou „vyšplhal“ na Svatý kopeček a rozhlédl se z něho na starobylý Mikulov a úrodné vinice a pole v okolí, tomu dech beroucí obraz zůstane nejspíš už napořád před očima a v srdci. Pozitivní energie toho místa je podle návštěvníků tak silná, že ztratíte pojem o čase a nechce se vám zpátky do reality. Svatý kopeček je jednou z nejvýraznějších přírodních dominant Mikulova. Už z dálky se příchozím otevřou fascinující pohledy na zámek a také na kopec s kapličkami, jimž vévodí poutní kaple sv. Šebestiána. Když před pár lety došlo na jejich záchranu, byly už v dezolátním stavu. Pomáhali tehdy miliony korun soukromí dárci, Město, donátoři, kteří si kapličky na Křížové cestě adoptovali a za své peníze je pak opravili, či nejrůznější instituce. Ale také „obyčejní“ lidé prostřednictvím dárcovských SMS, díky nimž se vybralo 130 tisíc korun. Svatý kopeček přirostl místním patriotům i návštěvníkům Mikulova zkrátka k srdci. Dokonce tak, že jeden z dárců věnoval na obnovu sakrálních staveb celý milion z vlastní peněženky.

Oválné bradlo z jurských vápenců, které je jedním z kopců okolních Pavlovských vrchů, je obklopené strmými srázy. Ačkoli se Svatý kopeček tyčí pouhých 363 m. n. m., jeho východní svahy pokrývá step plná křovin, v jižní části zase můžete obdivovat skalní step s kosatci či ožankou horskou. Žije tady tolik chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů, že bylo toto území vyhlášené před šestadvaceti lety dokonce přírodní rezervací. Občas vám tak pod nohama proběhne ještěrka zelená nebo relaxaci na dece se sklenkou vína zpříjemní zvuky drozda zpěvného.

Jedním z největších magnetů by se ale mohla kromě vína, burčáku a výstupu na Svatý kopeček mohla stát právě zmíněná Křížová cesta. Monumentální dílo se čtrnácti kapličkami, z nichž více než polovina vznikla už kolem roku 1630, a které výstup po starých schodech na Svatý kopeček nostalgicky lemuje, je totiž jednou z nejstarších křížových cest v České republice vůbec. A také jedním z prvních poutních míst na jihu Moravy. Turisty zavede až pod samotný vrchol. Tedy k poutní Kapli svatého Šebestiána, Božímu hrobu a zvonici. Tradice oblíbených mariánských poutí tady začala už v roce 1865.

Foto: FB Víno Marcinčák

Magie místa je obrovská. I proto si sem jezdí vyznávat lásku zamilované páry a krásně se tu daří i vinicím. A možná právě pro zvláštní energii se na úpatí Svatého kopečku před 400 lety usadili novokřtěnci, kteří přímo tady měli své středisko s rozlehlým statkem. Habáni tam pak více než 100 let vyráběli proslulou keramiku zvanou fajáns a z Mikulova šířili své pece dál na Moravu. Když se vydáte na Svatý kopeček, jehož zdolání vám zabere ostřejší chůzí zhruba dvacet minut, jen málokdy se stane, že se nepotkáte se štrúdlem těch, kteří měli ve stejnou dobu stejný nápad. Vezměte si ale pohodlnou obuv, „lodičkový úlet“ na cestě plné kamenů není dobrý nápad. Teď budou mít navíc turisté směřující na jedno z nejkrásnějších míst jižní Moravy ještě o důvod víc se sem vypravit. BIO vinař Petr Marcinčák totiž na úpatí Svatého kopečku vysadil loni omamně vonící levandulové políčko. A vybudoval tam také unikátní levandulový včelín, kam chce cestou ke kapli sv. Šebestiána přilákat i veřejnost.

„Mám takový nápad, že v levandulovém včelíně ukážeme, jak vypadá život v úle a nabídneme i levandulový piknik,“ říká Petr Marcinčák. Místní patriot a jeden z těch, kteří si adoptovali některou z kapliček Kalvárie, jde ale v propagaci tradic a starých řemesel ještě dál. „Loni jsme spustili v základní škole v Mikulově a v Těšeticích na Olomoucku pilotní výukový program. Chceme děti učit lásce k našemu regionu a tradičnímu vinařskému řemeslu, které je tak typické pro jižní Moravu,“ přibližuje.

Celý rozhovor s Petrem Marcinčákem:


Nový levandulový včelín, který je svým způsobem unikátní – už jen tím, že na jižní Moravě je jediný - je poblíž hlavní trasy na Svatý kopeček?
Ne, na Svatý kopeček vedou tři přístupové trasy. Ta hlavní po schodech kolem Kalvárie, tedy Křížové cesty, ty dvě další jsou boční cesty, z nichž jedna vede kolem habánské školky, kde mám pozemek. Podle historických pramenů tam měli Habáni, kteří byli protestanti, své pohřebiště. Přímo tam, kde máme nyní levandule. V současné době je tam drobná stezka a připomínka Habánů. A máme tam i vinici Svatá, kde máme letos panenské víno Ryzlinku vlašského. A úroda je super.

Jak velké je vaše levandulové políčko, ze kterého jste letos stočil s kolegou první levandulový med?
Má dvacet arů. Na Svatém kopečku je zvláštní mikroklima, je to velmi zajímavá lokalita, kolem je Chráněná krajinná oblast. Takže nežádoucí rezidua čehokoli jsou tam úplně minimální. Levandule se tam krásně uchytily a vykvetly, i když musíte je zalévat a také hnojit. První letošní medování se povedlo, stočili jsme zhruba 200 kilo prvního levandulového medu.

Dá se to nějak udělat, aby včely z levandulového včelína nesbíraly pyl i někde jinde, třeba medovici z jehličnatých stromů v okolí? Jde to vůbec, aby byl levandulový med „čistý“? ….I když, aroma levandule je asi opravdu velmi silné a včely láká?
To úplně nejde zajistit, ale dělá se to tak, že uděláte levandulový sirup a homeopaticky jej včelám můžete podat.

A ony pak tu plodinu vyhledávají?
Ano. Včely létají zhruba do 4 km, přičemž tady kolem je 50 hektarů Chráněné krajinné oblasti, kde jsou borovice, jehličnany a je tam medovice. To místo tady je pro včelaře a včelstva opravdu dobré. Nesmíte včelám ale všechen med sebrat, musíte nechat dostatek na to, aby přežily. Je v něm pro ně energie, včelstvo pak není tak náchylné na nemoci, jako třeba včelí mor.


Foto: FB Víno Marcinčák

Máte v plánu vymyslet to tak, aby procházka k levandulovému včelínu byla edukativní? Aby se lidé dozvěděli o fungování včelstva nebo o levanduli? Je to sice léčivka našich babiček, ale desítky let byla u nás spíše zapomenutá…
Mám to namyšlené tak, že půjdete tím prudkým kopečkem levandulemi nahoru k levandulovému včelínu. To levandulové políčko nebude oplocené. Mám takový nápad, že část jednoho včelína bude prosklená, aby bylo vidět, jak to funguje uvnitř. Budou tam určitě i informační tabule. Taky bych od příštího roku chtěl dělat to, že lidem půjčíme deku, nabalíme jim do proutěného košíku opečený toast, levandulový med a levandulové víno a mohou si udělat piknik v levandulovém poli kousek pod vrcholem Svatého kopečku. To místo má totiž úžasnou atmosféru.

Na Svatém kopečku je opravdu nějaká zvláštní energetická zóna, můžu to potvrdit…
Ano, každý, kdo tam přijde, to říká, je tam i úžasné mikroklima a drží se tam vláha. Levandule je trvalka, kvete měsíc, většinou kvete 2 krát za sezónu, podruhé někdy v září. Je to sice středomořská rostlina, ale my jsme výběžek Panonské nížiny, levanduli se tu vždy dařilo. Snažím se dělat vše efektivně a jednoduše ekonomicky, pak to má udržitelnost. Tak je to i s těmi levandulemi. I když se říká, že jsou poměrně nenáročné, odejdou, když je pořádně nezaléváte.

Kromě levandulového včelína jste letos zabodoval s levandulovým vínem – dokonce v USA, kde získalo Zlatou medaili. A taky na „levandulové“ máte patent. To se vážně v Mikulově vyrábí světová rarita?
Přesně tak, levandulové víno nikdo jiný nevyrábí. Je to skutečně světový unikát, mám na „levandulové“ dokonce patent. Je to vlastně chráněná známka, něco jako má třeba francouzská Champagne, takže je to mimořádná věc. My jsme dostali zlatou v kategorii Aromatizovaná vína, kde jsou různé medoviny a fortifikovaná vína. Já ale úspěchy na soutěžích nepřeceňuji, člověk by měl spíš vědět, co a proč dělá.

To jste viděl někde ve Francii v Provence? Nebo jak Vás napadlo vyrobit levandulové víno?
Ne, ono se skutečně jinde nevyrábí. Tedy s výjimkou takových těch šílených lektvarů, kdy někdo smíchá vodu, cukr a nějaké tresti. Manželka prostě jednou přišla, přinesla levanduli a řekla: Tohle mi tady zasadíš. A pak přišla po čase znovu a prohlásila: Chci, abys mi vyrobil levandulové víno. Tak jsem nad tím zapřemýšlel a napadlo mě, jak na to. Levandulové víno jsem vyrobil pro ni.

Jak se levandulové víno vyrábí? Je to podobná technologie jako třeba u slámového vína, kdy se vyzrálé hrozny s vysokou cukernatostí nechávají ležet několik měsíců na slámě?
Fígl je v tom, že se hrozny vysouší na levandulích a po lisování se vše maceruje a fermentuje společně s levandulovým květem, takže se do vína dostane velké množství levandule. Levandulové víno má sice jen 8,5 % alkoholu, ale je hodně výrazné, příjemné a vyznačuje se velkou sladkostí. My jsme jej vyrobili jen asi 2000 litrů, z levandule, kterou máme nasazenou kolem vinařství v Novosedlích. Levandule jsou léčivé, slouží i jako forma aromaterapie, vystupují z ní krásně silice. A dnes je tato trvalka módní, vyrábí se čokoláda s levandulí, kosmetika…Tak proč ne víno?


Foto: FB Víno Marcinčák

Jste známý inovátor, BIO vinař, propagátor vinařství a regionu vůbec. Po terénní naučné 3,5 km dlouhé stezce s 11 zastávkami na Staré hoře v Dunajovických kopcích jste vymyslel naučný projekt o vinaření do škol. O co jde?
Jde o projekt vinařská podpora na školách. Dlouho jsem přemýšlel, jak to uchopit, aby se už děcka ve školách vzdělávaly ve vinařství a jak jim přiblížit tento krásný obor, který nás na jižní Moravě přímo reprezentuje. Nakonec mě napadlo udělat pilotní projekt a zapojit do toho naše mikulovské školy. Takže celý minulý školní rok už tento projekt běžel v jedné základní škole a v jedné škole v Těšeticích na Olomoucku.

Vytvořili jste dětem nějakou „vinařskou učebnici“ nebo manuál?
Ano, vznikl jakýsi výukový manuál. Dokonce i já jsem si „odučil“ pár hodin. Byl to skvělý zážitek.

V jakých předmětech se vinařství vyučovalo? Přece jen Školní vzdělávací program učitele dost svazuje…
Napadlo mě, že bychom vzali z každého předmětu, kde se to hodí, nějaké penzum hodin, aby se to krásně prolínalo. Takže ve výtvarce malujeme na téma vinice atd.

Jak se to děckám líbí? S jakou jste se setkal s odezvou?
Se skvělou, děcka si vysadily i pár sazeniček révy, hrozně je to chytlo. Absolvoval jsem s nimi i Svatý kopeček či vinařskou expozici.

A motyky do ruky jste jim dal taky, aby viděly, že vinaření je celkem dřina a není pro padavky? Ale zase z ní rostou svaly, že…(smích)
Ne, zatím ne, nesmí se to nějak utavit hned na začátku. Ale rozvíjet dál se to, samozřejmě, musí (smích). Když chceš zapalovat, musíš hořet, jak se říká. Takže v tomto duchu jsem do toho šel a „zapaloval“. Teď v další fázi projektu bych chtěl, aby se vytvořil jednoduchý univerzální program, jak to dělat. Děcka to fakt bavilo a i učitelé viděli, že to je dobrý nosič pro to, jak je zaujmout. Pořádali jsme dokonce i celodenní akci ve škole v Těšeticích. Bylo 5 stanovišť, na kterých se děti střídaly. Moc je to bavilo, ohlasy byly perfektní.

Co se vlastně o víně dozvěděly? Dá se to brát i jako propagace starého poctivého řemesla našich dědů a regionu plného překrásných tradic?
Dozvěděly se, že existují na jižní Moravě jednotlivé vinařské podoblasti, co se kde pěstuje, čím jsou specifické, něco o život vinaře, také byla na programu kultura stolování. To bylo opravdu bezvadné a na tomto pracuju pořád dál. Podle mě to pro region bude obrovský přínos. Je důležité dětem říkat, že krajinu je potřeba smysluplně spravovat a hospodařit na ní tak, aby se uchovala pro budoucí generace.

Ten projekt funguje jen pro základní školy? Nebo ho zpracováváte i pro středoškoláky?
Teď bych chtěl udělat gymnázium a zařadit to do výuky i tam.


Foto: FB Víno Marcinčák

Jak s tím chcete pracovat dál? Není to škoda ututlat si takový pěkný nápad jen u nás na Moravě?
Zatím hledáme formu, jak to udělat, aby to mělo efekt a plnilo účel. Ale finále by mělo být takové, že bude existovat nějaká platforma na internetu, kde se školy mohou inspirovat, podívat, o co jde a zapojit. Jsem moc rád, že už se mě spousta lidí na to ptalo, ohlasy jsou velmi pozitivní a bude se tento projekt šířit dál. Naším cílem je zkrátka zakomponovat do výuky dětí vinařství, čímž se v dětech pěstuje i zdravý patriotismus.

A co je cílem pro vás? Máte radost, že to naše krásné moravské staré řemeslo, které je jedním ze symbolů regionu, děti baví? Že v nich třeba probudíte lásku k vinaření a přírodě, kterou máte i Vy?
Samozřejmě. Jsem rád, že se daří jim ukazovat, že ten nás Mikulov je krásný. A že je tady plodina, která se tady pěstuje a je pozitivní. Má to i další rozměr, nedílnou součástí toho celého projektu je boj proti drogám a prevence. Motivovat je ke smysluplné činnosti. Je důležité, aby děti viděly, že kde se pije víno, tam je i kultura stolování. Jde o to povznést populaci dnešních mladých lidí na úroveň jiných evropských kulturních zemí, takže já v tom vidím i velký přínos společenský. Víno je fenomén. Lidé ho pijí 5 tisíc let, tak na něm musí něco být. Když sedíte ve společnosti a víte, k jakému masu se hodí jaké víno, kde se co pěstuje, jste rozhodně brán jako zajímavý společník…