Skrytá tvář české literatury: Klement Bochořák

Večer bude věnovaný dílu kunštátsko-brněnského autora Klementa Bochořáka. Jeho dílo budou živě interpretovat herci Vladimír Krátký, Ema Červenáková, Michal Bumbálek a Lukáš Rieger za hudebního doprovodu Pavla Čeňka Vaculíka. Zhlédneme také krátký film o autorovi od Petra Barana a Anny Mrázkové. Úvodní slovo má Tomáš Bochořák.
Klement Bochořák (* 18. leden 1910, Kunštát – † 10. srpen 1981, Brno )
Narodil se do úřednické rodiny v Kunštátu, jeho život ale byl již od šestnácti let spjat s městem Brnem, kam nastoupil na obchodní akademii. Školu nedokončil a živil se různými příležitostnými pracemi, byl například úředníkem nebo soudním praktikantem. Od roku 1945 působil jako knihovník. V roce v roce 1960 byl ale pro náboženské přesvědčení propuštěn a po přiznání invalidního důchodu žil ve skromných podmínkách a věnoval se literatuře.
Významný vliv na Bochořákovu básnickou tvorbu mělo jeho přátelství s další významnou osobností spjatou s Kunštátem, Františkem Halasem. Blízký si ale byl i s mnoha dalšími zásadními básníky té doby – jako například Jiří Orten, Jan Čep, Jan Zahradníček, Ivan Blatný nebo Kamil Bednář. Přispíval do řady nejen literárních periodik: Lumír, Akord, Kritický měsíčník, Lidové noviny, Host do domu aj. Po roce 1948 nemohl po určitou dobu z ideových důvodů publikovat svou poezii, proto se jeho zájem soustředil na literaturu pro děti a mládež. Tato jeho tvorba navazuje na tradice moravských lidových pohádek a povídek, v nichž je realita dějů opět podrobena pevným zákonitostem duchovního řádu. Je zástupcem brněnské samizdatové tvorby, například jeho básnická sbírka Staronové básně (1981) vyšla v samizdatové edici Petlice spisovatele Ludvíka Kundery.
Bochořák byl básníkem výrazně spirituálního ladění, jeho lyrika vyrůstala z hlubokého prožitku křesťana, vnímajícího svět s pokorou a odevzdaností do vůle Boží. Ve svých počátcích byl ovlivněn zejména tvorbou Františka Halase a Jana Zahradníčka, později spěl stále intenzivněji k básnické oproštěnosti a k téměř dětsky naivní optice, s níž hleděl na život člověka. Od litanické formy veršů a folklorní písňovosti dospěl posléze k převaze volného verše, umožňujícího plné rozvinutí meditativní vrstvy jeho poezie. Touha po harmonii a idylickém štěstí se v jeho básních často promítá na horizont rodného moravského kraje a jeho přírody.