Cookies

Cookies používáme k přizpůsobení obsahu webových stránek a k analýze provozu. Více informací naleznete zde: Chráníme vaše osobní údaje

„Zapomenutá sestra“ slavné Löw-Beerovy vily. Fascinující příběh ze Svitávky na Blanensku…

Svitávka, Blanensko – Píše se rok 1939, je začátek války a z tehdejšího okupovaného Československa prchají před nacisty do bezpečnějších zemí vyděšení Židé. Po kolejích se krajinou řítí vlak, za kterým se valí oblak páry. Kdoví, kdo všechno sedí v té době v jeho kupé a jaké vzpomínky ve svém domově zanechává.

V tom někdo stáhne okýnko a vyhodí za jízdy do trávy hnědý příruční kufr.

Pak najednou střih, děj se přesunuje do parku, v němž stojí fascinující stavba – nádherná secesní vila. Prší, a na rozlehlé půdě si hrají děti. Při dovádění spadne najednou ten samý kufr ze zaprášené skříně. Bouchne o zem, otevře se a na dřevěnou podlahu se vysypou staré rodinné fotografie. A na jedné z nich asi desetiletá holčička – Greta Löw-Beerová.

Takto sugestivně začíná film Příběh nalezeného kufru, který pak v dvaceti minutách popisuje fascinující story a dramatický osud židovské průmyslnické rodiny Löw-Beerů, která ve Svitávce po generace úspěšně budovala své továrenské impérium a vystavěla si tam i své reprezentativní sídlo. Vlastně dvě – Velkou a Malou vilu. Právě díky nim se Svitávce přezdívalo za První republiky Malá Paříž…

Jen málokdo ale nejspíš ví, že právě tato dech beroucí vila v malém městečku 40 kilometrů severně od Brna je „zapomenutou sestrou“ slavných brněnských vil spjatých se jménem židovské průmyslnické rodiny Löw-Beerů, kam každoročně míří desetitisíce milovníků architektury z různých koutů planety. Totiž světoznámé vily Tugendhat architekta Ludwiga Miese van der Rohe, místně i rodově tak úzce propojené právě s brněnskou Löw-Beerovou vilou. Bývalo totiž zvykem, že bohaté podnikatelské rodiny vlastnily i několik reprezentativních sídel a Brno bylo pro ně téměř povinností.

Alfréd Löw-Beer ze Svitávky tak při koupi vily v Brně - Černých Polích koupil i pozemek v sousedství. Tam později vyrostla známá Vila Tugendhat, postavená koncem 20. let minulého století. Ta totiž patřila právě dceři Alfréda Löw-Beera ze Svitávky Gretě a jejímu manželovi Fritzi Tugendhatovi. Když pak „tugendhatku“ před pár lety památkáři po devastujícím chátrání a následné rekonstrukci otevřeli znovu veřejnosti, stály se na prohlídku funkcionalistického skvostu několik dní nekonečné fronty. Je totiž unikátní nejen svou architekturou, ale i vybavením interiérů či technickým zázemím. Onyx z Maroka, italský travertin – ale tohle všechno jistě znáte?


Vesnický poklad, který by měl znát celý svět

Takže rychle zpátky do Svitávky, kde jsou vily po Löw-Beerech hned dvě – Velká a Malá. Když tam před pár lety zavítala na svůj sraz asi stovka potomků kdysi tak slavné a bohaté rodiny židovských průmyslníků, jejichž textilní fabriky patřily výrobou i počtem zaměstnanců k největším v tehdejším Rakousku-Uhersku a pozdějším Československu vůbec, mnohým z nich se při prohlídce fascinujících staveb propojených parkem skutečně tajil dech.

Společně s potomky spřízněných rodů Tugendhat a Stiassni nechápali, jak mohli komunisté jejich Malou vilu „jen tak“ zkonfiskovat. Rodinnému stříbru – tedy podnikání v textilním průmyslu či cukrovarnictví, v němž tihle židovští podnikatelé patřili v 19. a 20. století mezi evropskou špičku, se už dnes nevěnuje nikdo. Jsou z nich totiž lékaři, právníci i vědci.

Někteří tak vůbec netušili, že v malé vesničce na Blanensku existuje takový rodový „zámek“. A jaký skvost jejich předci ve Svitávce před téměř 120 ti lety zbudovali. Po válce se už totiž do své původní vlasti Löw-Beerové už nikdy nevrátili. Pohádková stavba v parku, kde se kdysi ozýval dětský smích malé Grety a jejich sestřenic a bratranců, skončila téměř kompletně rozkradená a dehonestovaná. Noční dýchánky si tam totiž dělali komunističtí partajníci, kteří si v budově rozjeli svou úřadovnu. A rozkradli, co se dalo. „Z původního vybavení tak zbylo jen pár kousků nábytku, přesněji jen skříň a likérník, který byl zdevastovaný a musel se loni restaurovat. V chodbě pak visí původní velkoformátový obraz, který je ale zatím také ve velmi špatném stavu,říká Jaroslav Zoubek ze Spolku Löw-Beer vily. Ve vile byla podle něho dokonce ještě donedávna vývařovna.

Život jako na zámku

Stavba ze samého začátku 20. století je přitom svým exteriérem i interiéry tak krásná a zajímavá, že i některé prameny uvádí, že se severně od Brna směrem na Blansko nachází ve Svitávce skutečně zámek. A charakter samotné Löw-Beerovy Velké vily by tomu odpovídal. Je totiž postavená v duchu secese s barokními a klasicistními prvky. Stačí tedy otevřít dveře a ocitnete se rázem na noblesním mramorovém schodišti, ústícím do obrovské haly. Pak už jen přivřít oči a představit si, jak se někdy ve 20. letech minulého století vrací ze své továrny Alfréd Löw-Beer a spolu se svými bratry tam hraje večer kulečník nebo šachy u malého šachového stolku. V hale se topilo v krbu, takže si po šachové partii v zelených kožených křeslech nebo na brokátem potažených lavicích vypili možná skleničku. Nebo probrali, co je v jejich továrnách nového. Stěny vily byly potažené zeleným, stříbrem protkávaným brokátem. Venku možná tou dobou zrovna zaparkoval nejnovější typ Mercedesu, jaké byly ve své době v republice jen tři. „A dva z nich jezdily po Svitávce,“ směje se nadšenec do historie rodu Löw-Beerů. Ještě nedávno byla ovšem alespoň ta ve Svitávce téměř v zapomnění, dodnes opředená spoustou tajemství.
Plány zahrabané na půdě. 


„Zahrabané na půdě byly ještě před pár lety dokonce i originální plány vily. Nikdo nevěděl, že existují. O Löw-Beerech se tady vůbec nemluvilo, spousta věcí byla tabu, až jsme se o ně začali před osmi lety intenzivně zajímat a založili spolek. Vznikla knížka, film a kromě setkání potomků rodu proběhla i putovní výstava,“ vyjmenovává Zoubek. Za zdmi byla podle něho v zahradě poblíž záhonů s růžemi kdysi i soukromá plovárna. Koupat se tam dalo i večer, potrubím se totiž do bazénu přiváděla ohřívaná voda. Svět Löw-Beerů byl přesto oddělený od ostatní společnosti a uzavřený. Děti se učily cizí jazyky, součástí rodiny byly vychovatelky. Chlapci se systematicky připravovali na převzetí prosperujících firem svých otců. Rodina byla silně patriarchální, co řekl otec, platilo. Ačkoli byla židovského vyznání a vyznávali židovské svátky, o Vánocích zdobili stromeček.

Na opravu vily by ve Svitávce potřebovali ještě miliony korun. Jde to pomalu, většinu věcí totiž táhnou z obecního rozpočtu. „Přesto se chceme pustit do opravy střechy nad hlavním schodištěm a současně terasy. Chceme také opravit horní patro z 30. let. A určitě by se tady návštěvníkům líbila i pěkná stylová cukrárna s dobrými Prvorepublikovými zákusky,“ naznačil Zoubek další plány. Zatím se podle něho návštěvníci rádi spokojí s krátkou procházkou přes park do nové sportovní haly, kde si v baru mohou dát kávu a občerstvit se.






Löw-Beerové? Byznys, ale i filantropie

A ještě něco se rodině Löw-Beerů nedá upřít – filantropie. Jejich podnikatelská filozofie by se totiž dala přirovnat k té, kterou vyznával a razil ve Zlíně známý obuvnický magnát Tomáš Baťa. Stejně jako rozvoj firmy a podnikání jejím členům ležel totiž na srdci sociální aspekt života svých zaměstnanců. Postupně tak ve Svitávce vznikla zaměstnanecká kolonie nejen pro úředníky, ale i pro dělníky. Löw-Beerové byli lidumilové. Vystavěli firemní mateřskou školku, podporovali místní školství ve městě a velké peníze věnovali pravidelně nejen na potřebné, ale i na činnost nejrůznějších spolků. Brzy se tak počet obyvatel tehdy malé Svitávky díky jejich podnikavosti ztrojnásobil.

Pro všechny, které příběh zapomenuté svitávecké vily nadchl, má Jaroslav Zoubek ještě další dobrou zprávu. Vila je totiž z poloviny přístupná veřejnosti, a to celoročně. „Přijít si ji prohlédnout mohou zájemci denně od 8-15 hodin, v pondělí a ve středu, kdy jsou na úřadě prodloužené dny, až do 17 hodin,“ upřesnil. Prohlídku tady umožní také o víkendech, kdy je ale potřeba nahlásit se na telefonním čísle úřadu městyse Svitávka již během týdne. A pokud zrovna nějaká nastávající nevěsta váhá, kde si objednat svatební obřad, může se nechat inspirovat tímto úchvatným prostorem. Kromě svateb se v Löw-Beerově vile ve Svitávce pořádají pravidelně koncerty, besedy či výstavy. Na té stálé můžete zhlédnout celou řadu kuriozit.

Aktuálně se teď můžete až do 31. prosince zajít podívat na výstavu „Celý svět chodí po Fuhrmannových kobercích“ – Textilní firma Mořic Fuhrmann 1918-1948, a to do Galerie Celnice v zahradě Vily Low-Beer v Brně. Přiblíží dramatické osudy rodiny Fuhrmannů, jedné z rodin, která se v Brně podílela na věhlasné vlnařské tradici. Dramatické osudy rodiny bohatě dokládají unikátní historické fotografie, ale i nově objevené dokumenty. Otevřeno je od úterý do neděle vždy od 10. do 18. hodin. Vstup je volný.

Co je Spolek Löw-Beerovy vily?

Spolek byl založený v roce 2014. Smyslem projektu je komplexní a ucelené využití dochovaných historických souvislostí v regionu, které měly vazby na rozvoj textilního průmyslu v 19. a 20. století. Historie obce je úzce spjata s rodinou Löw-Beer, která zde vybudovala nejen továrnu pro zaměstnání a obživu, ale i domy k bydlení, obchody, služby a dokonce i třeba kasina.
Výstupem projektu je kniha a 20 ti minutový film o rodině Löw-Beerů a textilním průmyslu, propagační letáky a putovní výstava. (s využitím www.mestys-svitavka.cz).